Tlapka | Tlapkou psáno

Můj notebook se odebral do věčných lovišť. Přesně po tom prahnete, když nakupujete výbavičku a vánoční dárky. Takže jsem se na svém i na vašich blozích trošku odmlčela, ale určitě to doženu, neb můj drahý zakročil a stanovil diagnózu, že je to jen harddisk a mohla by pomoct jen jeho výměna. A fakt, že jo *ťuk ťuk*. Takže hurá na rest, který by si pozornost zasloužil mnohem dříve!

Už dlouho jsme si s Ivou slibovaly, že se musíme sejít, protože podle některých shodných znaků musí jít o nějakou ztracenou větev naší rodiny. Tyto tendence ještě zesílily, když jsem napsala článek o Carcassonne a Iva se ztotožnila s mamčiným stylem hry. Navíc i mamka, pečlivě sledující její komentáře, začala nadhazovat, že ji musíme někdy pozvat. Případně, že odjíždí od Plzně, kde ji pochopí. Ale pořád to bylo v rovině "někdy", protože Plzeň a Ostrava jsou skoro geografické protipóly. Doslova nejblíže k setkání bylo v létě, když mi Iva psala, že jsou na půl cesty - ve východních Čechách? A jestli nechceme přijet. Tuž chtěly bychom, ale to bych musela v autě vydržet neblinkat víc než po deseti minutách. Když jsem pak ze stejného důvodu nedorazila na sraz, zaznělo, že teď už fakt musíme, a to i za cenu cesty do Ostravy. A protože Iva je jedna ruka a rodina i s Rebi, nemohlo mě překvapit, když mi Rebi navrhla konkrétní termín. No jasně!

Haha.

Ha.

Jakože, cože? Ony fakt přijedou?

Ano, nějakou dobu jsem tu nebyla. A je docela možné, že tady zase nějakou dobu nebudu. I když, třeba ze sebe setřesu doznívající syndrom červnové učitelky a bude zase víc elánu a odvahy psát.

Přiznám se, že červen byl bohatý na zážitky, ale když jsem uzavřela známky a konečně získala čas o nich psát, padl ten čas na něco jiného. Na spánek. Ano, jsem ten typ, co pokud nemá čtyřicítky horečky, tak přes den nezabere, byť je sebevíc utahaný. Koncem června a začátkem prázdnin jsem se prospala. Po obědě jsem si lehla, pustila video a najednou se vzbudím a doufám, že je pořád stejný den. Usnula jsem u Wimbledonu! Jasně, nehráli naši, ale i tak. :-D Těšila jsem se na tyhle prázdniny strašně moc, nechci je úplně celé prospat... no ale když si to tělo žádá? :-)

Pokračování lázeňské vzpomínky. Zatlačuju slzu v oku. Jak mně tam bylo dobře!

Až na Máňu, teda.

Myslím, že po minulém článku si dlužíme zase něco veselejšího. A tak je tady hláškový speciál o oblíbené deskovce Carcassonne, kterou k Vánocům mamka koupila, abychom tmelili rodinu (ha, ha, ha... au). Podstata je jednoduchá: budujte svoji říši a nenápadně při tom blokujte rozšiřování konkurenčních impérií (mamka by řekla naserete se tam). Činíte tak pomocí kartiček, které k sobě postupně přikládáte na podobném principu jako v dominu - jednotlivé části krajiny na sebe musí po všech čtyřech stranách navazovat. Pravidla jsou velmi jednoduchá a stačila jedna cvičná hra, abyste si je osvojili.

Zjistila jsem, že tato hra má také toponomastický potenciál. Hlavně, co se týče zakládání měst. Města vynáší nejvíce bodů, zejména v případě, že se vám je povede uzavřít, aby nikde netrčela do prostoru neohraničenou stranou bez hradeb.

Minulý pátek se mi na večer nakupil program, kvůli kterého se mi nevyplatilo jet z práce na otočku domů. Navíc v té kose, která se v přesném načasování rozvalila krajem, aby mi znepříjemnila život. No, uznávám, tenhle podzim jsem měla štěstí dost dlouho. Ale k věci. Dočkala jsem se zkrátka plonkového odpoledne. Plánovala jsem ho využít tak, že zůstanu v práci a budu opravovat. Jenže jsem nedomyslela, že z úsporných důvodů se hned po obědě vypne topení. A protože máme v kabinetě už tak zimu, ve tři jsem si vzala vestu a za další půlhodinu se sebrala, bouchla za sebou dveřmi a vypadla do teplejších krajin.