Komentáře k článku: My vzhůru bychom k nebesům
iva: S harantíkama se nepoměřuj. Ty ještě nemají pud sebezáchovy, což je z jejich strany dost nefér výhoda :-D
Jseš dobrá. Fakt jako hrozně hrozně dobrá *palec*
Jako děcko jsem o horolezení docela stála, ale nějak to nevyšlo. A teď se nejspíš ani nedokopu. Páč moje těžký pozadí už by asi gravitaci nepřepralo :-D
Na popruhách si ale občas zavisím na lanovém centru a zrovna ten pocit, kdy překonám prvotní strach a uvědomím si, že mě ten sedák drží a udrží... ten miluju. Vlastně mám na laňákách úplně nejradši čekat zavěšená v sedáku, kopat nohama a rozhlížet se po okolí *dril* :-D
Už se těším na sezónu, až si se Starší někde zalaníme :-D
tlapka: Musím říct, že navzdory určité odevzdanosti ("No tak se zabiju, no.") i mně bylo to sezení a slaňování v sedáku nakonec příjemné. *smich*
Užijte si to! *slunce* Koukej hned sednout a něco naplánovat!
myfantasyworld: Jsi fakt dobrá, žes to dala. *palec* Takže pokračování příště a pak postupem na čas jo? :)
Mě se to tak líbí tyhle věci, ale výšky. :D
tlapka: No,na první lezení jsem čekala roky, tak na další posun taky spěchat nebudu. *smich*
genie: Máš můj nehynoucí obdiv! *hej* jsi fakt dobrá. Já na stěně nikdy nebyla, byla jsem jen na boulderu a ani to se mi nelíbilo. Tohle je jedna z věcí, kterou si hold odpustím :D
Pro mě je momentálně asi největší překonávání změna přístupu k životu :D
tlapka: Holt to není pro každého. Ale jsem ráda, že jsem si to zkusila. :) Srdcovku mám jinde.
eithne: Jé, stěna! To byly časy, když jsem lezla :-) Jseš dobrá a máš můj obdiv! Přemýšlím, kdy naposledy jsem šla do něčeho tak moc cizího, a vůbec to nejsem schopná vymyslet. Že by úplně první trénink krav magy před skoro třemi lety? No, to se moc nepřekonávám :-D
Co plánuješ příštího? ;-)
tlapka: Mně přijde, že pořád zkoušíš něco nového v rámci krav magy, ale je pravda, že to je inovace už známého. Ale i tak ti stereotyp určitě nehrozí. ;)
Koupily jsme si s mamkou koloběžku. *smich*
hroznetajne: Já jsem poprvé lezla na skále. Žádné úchyty, žádná dětská stěna. A možná proto jsem zanevřela navždy na lezení, protože jsem při slaňování dolů byla tak podělaná, že jsem si sama sobě slíbila, že nikdy více. Objala jsem malý stromeček, co tam trčel, a odmítala se pustit asi 20 minut. Málem mi volali jeřáb. Takže obdivuji všechny, co do toho jdou, pro mě tohle rozhodně není, potřebuji mít nohy na zemi nebo ve vodě, tohle e-e *zed*...
boudicca: Lezení je super! Mě baví více klasická stěna než boulder, ale kamarádi v Praze chodí jen na boulder (lezení do nižších výšek bez jištění), tak jsem na to tady trochu rezignovala. Jsi šikula, tak brzy po operaci podávat takové výkony. Snad nadšení vydrží a příště už to půjde raz dva. *slunce*
tlapka: Kamarádka taky chodí spíše na boulder, ale podle popisu mě to moc nezaujalo. Znělo to, že už jde opravdu spíše o lezení, a mně lákalo právě pokoření nějaké výšky. :)
Na opakování to teď nevypadá, ale já ráda, že jsem si to zkusila.
rebarbora: Teda Tlapko, ty jsi fakt HUSTÁ! *sok* Já čekala nějaký článek ze školního prostředí a ono tohle :D Smekám před tebou, jsi *frajer*!
Nad lezeckou stěnou kdesi jsem v koutku podvědomí už taky párkrát dumala, nejvíc se mi líbí právě to slaňování, tedy z televize, žejo :D Ale v reálu jsem se k tomu ještě neodhodlala *nevi*
tlapka: Zkus, jestli budeš mít příležitost. *palec* když se trochu otrkáš a získáš důvěru v jištění, tak je opravdu slaňování super. ;)