Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

iva: S harantíkama se nepoměřuj. Ty ještě nemají pud sebezáchovy, což je z jejich strany dost nefér výhoda
Jseš dobrá. Fakt jako hrozně hrozně dobrá
Jako děcko jsem o horolezení docela stála, ale nějak to nevyšlo. A teď se nejspíš ani nedokopu. Páč moje těžký pozadí už by asi gravitaci nepřepralo
Na popruhách si ale občas zavisím na lanovém centru a zrovna ten pocit, kdy překonám prvotní strach a uvědomím si, že mě ten sedák drží a udrží... ten miluju. Vlastně mám na laňákách úplně nejradši čekat zavěšená v sedáku, kopat nohama a rozhlížet se po okolí
Už se těším na sezónu, až si se Starší někde zalaníme