Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hroznetajne: Já jsem poprvé lezla na skále. Žádné úchyty, žádná dětská stěna. A možná proto jsem zanevřela navždy na lezení, protože jsem při slaňování dolů byla tak podělaná, že jsem si sama sobě slíbila, že nikdy více. Objala jsem malý stromeček, co tam trčel, a odmítala se pustit asi 20 minut. Málem mi volali jeřáb. Takže obdivuji všechny, co do toho jdou, pro mě tohle rozhodně není, potřebuji mít nohy na zemi nebo ve vodě, tohle e-e ...