Apríl! Karma! (3/3)

Sluší se udělat tečku za touhle minisérií. V minulém díle mě mé spolubydlící ponoukaly, abychom protivné a vlezlé Máni přepsaly jídlo na objednávkové kartičce.

Představa Máni, jak ve svém dialektu prská nad pohankou, že chtěla řízek, nás bavila ještě celý večer. Zatímco mně stačila jen ta představa, mé spolubydlící mě hecovaly, ať to uděláme, že stejně neví, co si tam píše. Jája snila o tom, že jí řekne, že už nemá chlastat, když už neví, co si objednává. Ale znáte mě, já jsem taková vzorná, neškodolibá, kooperující bytost...

Nicméně při dalších jídlech jsme situaci přece jen obhlížely. Stůl pro další směnu zůstával stále vyhrazen jen a jen pro Máňu a její kartička nám ležela krásně na očích. I s tužkou. A u stolu jsme často zůstávaly jako poslední, takže ani svědkové by nebyli našeho činu přítomni. Ale přesto jsem se držela svého přesvědčení a hřešila pouze myšlenkou.

"Holky, ale za pár dní odjíždíte," připomínaly nám spolubydlící. "Vy to musíte udělat co nejdřív, jasné?"

Další večer jsme se zase postupně scházely na našem apartmánu. Jája byla ještě na večeři se svou směnou, ale Mája už neměla stání.

"Tak co?" zeptala se nás podivně podezíravě.

"Nic," pokrčila jsem rameny.

"Nic?"

"Nic."

"Tak já vám něco řeknu," pravila. "Mně dneska donesli k večeři jiné jídlo."

"Cože?"

"Jo. Dvojku místo trojky. Ten salát. To bych si normálně nedala."

Se smíchem jsme se doptávaly na detaily. Mája se tolik nebavila.

"Myslíte si, že to mohla nějak... slyšet?"

"Ne... to je blbost," zvážila Sisi.

"A i kdyby, neudělala by to," přitakala jsem. Obrátit proti nám náš fórek bylo na Máňu příliš vtipné. Obávala jsem se, že její humor se blíží spíš smíchu nad hlasitým prdnutím.

"Ale mně se to za celý měsíc nestalo," pochybovala Mája ještě.

"Kdyby to věděla a chtěla udělat, proč by si to komplikovala tebou?" ujišťovala jsem ji. "Vždyť jsme to my se Sisi, kdo se s ní střídá u stolu. My jsme první na ráně."

Až Jája a večerní panák ji přesvědčil, aby to hodila za hlavu.

A tak jsme se láznily dál.

Přestože jsem neflákala cvičení a cíleně se nepřežírala, bohatá lázeňská strava už mi lezla i ušima. A tak jsem se rozhodla trochu odlehčit.

"Ty smažené sýrové špízy budou skvělé," konstatovala jsem při dalším výběru, "ale radši si dám na večeři krupici..."

"To já taky, bez ohledu na špízy," ujistila mě Sisi. "Krupičku bez ohledu na cokoli. A ten další den na oběd?"

"No..." přehlídla jsem nabídku. "Asi... ten zapečený květák. To je tak nejlehčí jídlo. A večeře... pff...guláš, salát a tvarůžková pomazánka, člověče, já si vezmu asi balíček. Chleba se sýrem to jistí."

"Fakt bída. Jak vidím ty tvarůžky... já si dám asi ten guláš. Zase."

Když jsme za dva dny vstupovaly do jídelny, celkem jsem se na ten květák i těšila, přestože ho jinak nevyhledávám. Jaké však bylo moje překvapení, když přede mě číšník položil talíř s bílou kaši zasypanou kakaem.

"Co to je?" divila jsem se. "Vždyť to vypadá jako ta krupice ze včerejška."

"Asi nás včera slyšeli, jak se nad ní rozplýváme."

"Přece mi nemůžou donést včerejší jídlo," oponovala jsem. "I když byla výborná... hele, nebudu dělat scény, holt si dám repete."

Vzala jsem lžičku a nabrala si první sousto.

"Tohle není ta včerejší krupice," řekla jsem a se zkřiveným obličejem polkla.  Spolusedící naproti mě se na kaši blíže podívala. 

"To máte ale rýžovou kaši," upozornila mě. "To je dnešní dvojka."

"Tak to nedám," stáhla jsem se. A protože až tak jsem stravu odlečit nechtěla, vyprosila jsem si výměnu za květák. Nikdy jsem po něm netoužila víc.

A Sisi se skvěle bavila. Smála se mi, ještě když šla na večeři a já si mazala chleba taveňákem z balíčku, který jsem si po obědě vyzvedla.

Za slabou čtvrthodinku byla zpátky.

"Nejsi tu nějak rychle?" zeptala jsem se.

"Tomu neuvěříš."

"Co, ten guláš se nedal jíst? Vždyť teplé jídlo ještě nemohli ani roznést..."

"Měla jsem tam ty tvargle."

"To není možný!"

Už jsme se nesmály. Podala jsem Sisi druhý chleba z balíčku.

"Tady se děje něco divného."

Máju obestíraly mrákoty, když slyšela, co se nám stalo. Jája se smála a dolila flašku do dna.

"Moc se nesměj," upozornila jsem ji. "Tys nás k tomu ponoukala nejvíc. Jsi na řadě!"

"Já su z dědiny, já jím všecko," ujistila mě. "Mě nějaká změna jídla nenaštve, i kdyby náhodou..."

Myslím, že nás to v určitou chvíli napadlo každou. Jestli se Jáji nápad nezalíbil tak, že by ho aplikovala na nás. Ale byla by tak zákeřná? A jak by to udělala, když chodila s druhou směnou do jiné jídelny?

A pak přišlo další ráno. Seděly jsme na hlavní chodbě a povídaly si se Sisi. Za pár chvilek nám měly začít první procedury, nemělo smysl vracet se na základnu.

"Hele, Jája," zamávala Sisi na postavu v zástupu, který se postupně hrnul do jídelny, kterou už první směny uvolnily.

"Kam se tak ženeš?"

"Na snídani. Chci tam být dřív, mám proceduru už za dvacet minut. Kdo to píše, to rozpisy, proboha? Však tam píšou, že jím až ve druhé směně." odpověděla Jája spěšně a omluvila se, že vážně musí běžet. Prokličkovala mezi oberleným párem a zmizela nám z dohledu.

Ne nadlouho.

"Hele, Jája," podotkla jsem pro změnu já. "Jájo! Jájo, to tak spěcháš, že vynecháš snídani?"

Rozhlédla se kolem a přistoupila k nám.

"Holky," řekla polohlasem. "Já ji tam vůbec nemám."

"Cože?"

"Nemám tam prostřeno. Talíř, nic."

"A ptala ses...?"

"Jo, ten klučina říkal, ať mu dám minutku, že to nějak vyřeší, ale..." pokrčila rameny. "Nemám čas, nemůžu přijít pozdě." Zkontrolovala čas na hlavních hodinách v chodbě. "No, vždyť to říkám. Mějte se!"

"Ahoj," vypravily jsme ze sebe směrem k jejím vzdalujícím se zádům. A po našich možná trochu přeběhl mráz.

Co se tehdy odehrálo, se už asi nedozvíme. Do konce pobytu nám zbývalo příliš málo času, abychom přišly na to, jak je možné, že do té doby spolehlivě fungující systém selhal postupně zrovna u nás čtyř a až poté, co jsme se pobavily myšlenkou na změnu jídel.

Holt, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. A musím přiznat, že jsme se tomu nakonec smály my. Jak říkám Mánin styl humoru to nebyl a... smích léčí. Od toho přece lázně jsou, ne?

A kdy se naposled vymkl žertík vám nebo zákonům racionálního světa? :)