29. února, den jako stvořený pro vybočení ze stereotypu. Příležitost užít si pár věcí postavených na hlavu. Využili jste ji, ať už dobrovolně nebo ne? :)

Na počátku roku 2016 je vhodné dopsat trojčlánek z roku 2015 o dovolené z léta 2014. Tra-pás! :-D

Jak jsem předesílala, splnila jsem si další ze svých 101 přání - zkusit nový sport. Napadaly mě různé varianty, jakou disciplínu bych chtěla zkusit. V létě jsem sázela na beach volejbal, dosud se mi poštěstil jen klasický šestkový v hale. Jenže buď bylo 45 stupňů ve stínu a zákaz všeho, aby to s člověkem netřísklo, nebo se všichni rozprchli na dovolené nebo jsem státnicovala. Pak jsem v hlavě nosila myšlenku vrátit se na chvíli na gympl a konečně prubnout lezeckou stěnu. Ale kdyby mě tam viděl někdo z tělocvikářů, tak to s ním praští, a hlavně bych v tomto případě potřebovala někoho, kdo už lezení zná, aby mě zaučil. Nakonec mě osud zavál do malého fitka (ano, vidíte dobře) na TRX, jumping a bosu (pořád vidíte dobře, možná máte mžitky před očima, ale nezdá se vám to). Možná někdo z vás hledá novou aktivitu nebo zkušenosti s těmito, tak třeba je najdete tady. Vše je psáno z pohledu někoho, kdo měl fyzičku pod nulou, tyhle činnosti zkoušel poprvé a je antitalent na synchronizované pohyby, nedejbože taneční kroky. :)

My Lvi rádi dostáváme dárky. Obzvláště Lvice. Takže jsem přivítala, když se mě můj drahý zeptal, jestli bych s ním nejela do Prahy na vyjížďku po Vltavě. Původně dostala poukaz jeho mamka, ale nechtělo se jí, a tak jsme počátkem září vyrazili my. Do Práglu, heleeee!

Letošní léto jsem z donucení strávila doma a oživením mi bylo jen pár jednodenních výletů. Přivedlo mě to k myšlence, že příští rok vyrazím na pořádný výlet po českých luzích a hájích. Chci na Říp, na stezku v korunách stromů u Lipna, do Českého ráje, na milion míst, kam mám z Ostravy daleko. Na tuto myšlenku mě přivedly České dráhy, když studentům nabídly 14denní jízdenku na všechny vlaky za tisícovku. Podobnou akci prý mají každé léto, tak snad mě nezradí. No a když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi (doufám, že tohle pořekadlo je stále košer - nebo spíš halal?), takže jsem zajásala, když jsem se dočetla, že provoz ve zrenovované výstavní síni našeho městečka zahájí putovní expozice iQPARKu. Liberec je totiž jedním z míst, které můj inventář zahrnuje. Upřímně, jsem radši, že k nám dovezli pár hlavolamů, než bílé tygry. :)

Mám za sebou dost výživný týden. Po státnicích jsem obrážela snad všecky známé a rodinu, ochutnala při přípitcích víno, pivo a tvrdé, navštívila několik měst za různým účelem a bylo toho na pět článků, ale chci se zaměřit na kulturní část tohoto týdne. U nás na severu se toho prostě děje tolik, že nevíte, kam dřív skočit.

Moc se mi v tom nechtělo pitvat, ale říkám si, že bych měla upřesnit, co mě přivedlo na konci března do nemocnice, protože se to může stát i někomu jinému a sdílená zkušenost mu třeba pomůže. Víte, jak jsou vždy v příbalovém letáku vypsány všemožné a mnohdy i dost děsivé vedlejší a nežádoucí účinky? Musí tam být, i kdyby hrozily jednomu člověku z davu. A ono se to opravdu může stát. Ve sportce nevyhrajete, ale tuhle smůlu mít můžete.

Vzpomínka na léto 2014

Terčina rodina má chatu v Jeseníkách. Podle popisu toho, v jaké zádeli to je, jsem si během organizování naší dámské jízdy musela neustále prozpěvovat "tam kde hy-, tam kde hy-, kde hynou sobi, Čech se přizpůsobí...", neboť to je dědina, v níž zkrachovala i hospoda, neboť hostinský chlastal. Aspoň takhle to vyznělo, zpětně to pak Terka dementovala.

Už jsem zmiňovala, že s mým drahým jsme se spolu dali dohromady v jeden únorový pátek třináctého. Z toho vyplývá, že můj bojkot Valentýna ztratil na důvěryhodnosti, že jsme spolu už nějaký ten pátek nejen třináctého a že jsem potřebovala nějakou drobnost jako dárek. Chtěla jsem něco nového, co tu ještě nebylo, což je s přibývajícím časem těžší a těžší. Když jsem rozhodila inspirační sítě, zjistila jsem, že na kamarádky dát nemůžu - srdíčkovitý polštář se společnou fotkou by ten můj pragmatik moc neocenil, ono je to trošku moc kýč i na mě... :-D Přece jen mě ale dotyčná navedla na dobrou cestu - takže díky, Terko W.!

Jsem tak uvědomělá občanka, že mi nestačí volit, ale dostala jsem se až do volební komise. Už jsem tam byla při minulých komunálkách a líbilo se mi, že mě nuda tam donutila udělat spoustu věcí do školy a ještě jsem dostala nějaké to "kapesné".  Tak proč nevyužít šanci, která se nabízí, že?