Mám za sebou dost výživný týden. Po státnicích jsem obrážela snad všecky známé a rodinu, ochutnala při přípitcích víno, pivo a tvrdé, navštívila několik měst za různým účelem a bylo toho na pět článků, ale chci se zaměřit na kulturní část tohoto týdne. U nás na severu se toho prostě děje tolik, že nevíte, kam dřív skočit.
V pondělí jsem jako vždy byla v práci do pěti. Od sedmi jsme měly s mamkou objednané kurty, že si zajdeme na tenis. O půl šesté jsme dojely domů a než jsem se převlíkla, mamka zevlovala na netu (od té doby, co má internet v mobilu, bez něj nedá ani ránu :-D) a pak začala kvílet, že Kryštof pořádá Loveičky. Nevím, jestli to pořádají i jinde v ČR, ale v našem regionu je to občas popadne - vyvěsí na Facebook: "za tři hodiny vystoupení tam a tam". Je to zadarmo a na veřejných místech, takže to hlásí s malým předstihem, aby se jim tam nesešla polovina bab z kraje. :-D Mě už jednou minuli, vyhlásili koncert v Husově sadu, zatímco já jsem seděla asi 100m od Husáku v hospodě a zapíjela státnice, takže jsem neslyšela nic. Přes Husák jsem šla sice do knihovny, ale to bylo hodinu předem a na pohled se k ničemu extra neschylovalo.
Každopádně teď vypukly další "lavičky". V Havířově, za 20 minut a mamka chtěla být u toho, prosím pěkně. Tak jsem jí řekla, ať ten tenis klidně zruší a jede, že mi to nevadí. A ona, že hurá, ale že nechce sama. Tak jsem složila zbraně (rakety) a vyrazila s ní. Mamka zužitkovala své řidičské umění, jízda byla svižná, v Havru mamka suverénně obsadila poslední volné místo na parkovišti a z akce jsme prošvihly akorát první sloku. :-D
Koncert se konal na lavičkách v parčíku u Budoucnosti. Přišlo docela dost lidí, ale pódium bylo uprostřed, takže když se rozložili dookola, všichni jsme dobře viděli a slyšeli. Hrálo se hodinu a kousek, došlo na nové i starší písničky, taková všehochuť. Co se mi líbilo - koncert byl venku, pod otevřeným nebem, mezi diváky se zpívalo o sto šest a kapela mluvila přímo s lidmi, takže kolikrát si někdo z publika řekl, co by chtěl slyšet. Na druhou stranu se někdy kecalo až moc a akce ztrácela spád. Ale celkově musím tenhle nápad kapely hodnotit kladně, zajímavá změna oproti klasickým vystoupení.
Fotka je mizerná a zkreslující, stály jsme blízko, ale poslouží jako důkaz, že jsem tam byla. Zničehonic! :-D
Takže v pondělí jsem navštívila neplánovaný koncert pod širou oblohou. V úterý mě s mamkou čekala akce dlouho očekávaná, protože jsme šly na Nohavicu do Gongu. Nohavica je trošku skrytý fenomén. Každý ví, že ho tady na Ostravsku máme a známe, ale jeho koncerty probíhají ne tak okatě jako velká turné jiných interpretů, navíc bez velké propagace - vstupenky se prostě objeví v nabídce prodejců, to stačí. Nevyprodává ČEZ Arénu, ale menší podniky - Gong má kapacitu přes 1500 míst a konalo se 5 vystoupení, od pondělí do pátku každý večer jeden. Po necelých třech dnech prodeje se mi podařilo koupit dva lístky do předposlední řady na středeční koncert. :-D Zkrátka, adekvátní reakce na sdělení "Mám lístky na Jaryna" je "Jakto?!". :-D
Nohavicu jsem naživo zažila jen jednou, a to bylo, když jel jako host turné s Kryštofy. A i když ho neposlouchám běžně, jen když mám speciální náladu, tak jsem chtěla vidět jeho koncert naživo, protože na mě tehdy docela zapůsobil. Když přišel na pódium, mohl dělat co chtěl (nebo taky vůbec nic) a lidi byli paf. Během těch tří písniček, co odehrál, jsme zapomněli, čí koncert to byl původně... :-D A hlavně, měly jsme teď lístky do Gongu, což je speciální místo.
Poslední dobou se hodně mluví o komplexu Dolní oblasti Vítkovic, kde jsou technická muzea, v létě Colours of Ostrava, Majálesy, kavárna s prosklenou vyhlídkou v takové výšce, že někteří ublinkávají už na zemi a právě Gong. To je prosím pěkně bývalý plynojem a my v něm pořádáme koncerty. :-D Právě místo konání mě taky hodně nalákalo, protože jsem si to moc dobře nedokázala představit, ale můžu vám říct: na jedničku. Celkový dojem z Gongu: nápaditý, útulný, pěkný, čistý a vyspravený. V přízemí se nachází šatny, stánky s občerstvením a suvenýry, další pak najdete průběžně i v každém patře. Všude narážíte taky na dostatek toalet a různé stolíky a posezení. Do vyšších pater se dostanete eskalátory, po koncertu jsem se bála, že se zahltí, ale těch 1500 lidí vylifrovaly plynule a rychle. Menší sál jsem neviděla, velká aula měla přístup ze dvou dílčích poschodí a barevně odlišené sektory, což se mi líbilo, protože mi to přišlo jako estetické řešení, navíc velmi praktické a přehledné. Co už tak dobře nehodnotím, bylo očíslování řad římskými číslicemi, což mi nečinilo problém, ale mnohým návštěvníkům ano. :-D Ale opět musím pochválit provedení - sedačky jsou nejen pohodlné, ale mezi nimi v obou směrech je dostatek místa, dokonce, když kolem vás někdo prochází ke svým sedačkám, nemusíte vstávat a sklápět sedačky. Prostě paráda! :)
Útulný plynojem, co říkáte?
Jaryn začal přesně v sedm. Tak to má být. :-D Na pódiu mu stačilo málo - žádné projekce, nazdobené kulisy, jen pár nástrojů a mikrofon, plus hosté - jméno prvního si bohužel nepamatuju, tím druhým byl Rubert Kusmierski a byl to taky správný borec, dobře jim to spolu ladilo. "Udělej telefon!" - a půlka Gongu, co měla tovární nastavení Nokia, skočila po kaspách a kabelkách, neboť si mysleli, že si nevypnuli zvonění. :-D Nohavica zmizel z pódia jenom jednou na necelých 5 minut, když hrál Kusmierski sólo, jinak odtáhl celý koncert v délce dvě a půl hodiny bez jakékoli přestávky.
Čekala jsem, že to bude dobré, ale výsledek překonal očekávání. Playlist byl perfektně nakombinovaný - střídala se stará i nová tvorba (novou myslím i jen pár dní :-D), rychlé i pomalé písničky, vážné i cypoviny. Za ta léta má z čeho vybírat a využil toho dokonale. Jaryn občas taky něco řekl, ale ne dlouze, zbytečně nebo plytce. Proběhlo i pár vtípků v jeho typickém stylu. Pozval nás i do Heligonky, kterou se rozhodl založit, ale pak to musel trošku odvolat, protože všechny akce tam už byly vyprodány, protože o nich řekl už na včerejším koncertu. Už jsem to říkala: "Jak?". :-D
Přestože koncert trval 2,5 hodiny, každá písnička byla jiná. O míchání různých stylů už jsem se zmiňovala, ale velké rozdíly udělalo i jejich provedení - jedna v jazzové úpravě, jedna se trošku zvrhla do rapu ("Jestli jste si po jazzu říkali, že jsem se zbláznil, tak teď už si to budete myslet doopravdy."), Přivozska puť proběhla v česko-polské verzi, dvakrát se písnička odehrála bez mikrofonu, což podtrhlo komorní atmosféru celého Gongu, přiznám se, že jsem v jednu chvíli měla i husí kůži. :-) Všichni tři účastníci vystřídali překvapivě mnoho nástrojů - kromě klasické kytary, harmoniky, akordeonu a piána to byl i velký buben a mnoho pro mě neznámých udělátek, třeba po obou stranách uzavřená trubice, v níž se něco přesypávalo. A výborně s písničkami byla synchronizovaná i světla, jediný "show" prvek v koncertě.
Musím přiznat, že minimalismus byl efektní a až mě překvapilo, jak jsem si takový koncert dokázala užít. Nenudila jsem se ani chvilku, zamyslela jsem se i zasmála (Abrakadabraka a jejich černá magie minimálně na Ostravsku zlidoví jako "region razovity"). Ověřila jsem si, že Nohavica je pro mě mistr básní (Kometa je úžasný kousek poezie, která je ale pochopitelná snad pro každého)... a taky mistr neskutečných cypovin. :-D Má dar na obojí.
Koncert skončil obrovským potleskem a přídavkem Komety. Všichni byli nadšení a plní dojmů, určitě si zase někdy v budoucnu lístky zkusím sehnat. Kromě toho, že Jaryn naživo je prostě Jaryn naživo, mě nadchlo i místo pořádání, Gong měl výbornou akustiku, i z předposlední řady jsme viděly i slyšely krásně a celkově se podílel na úžasné atmosféře.
Prostě Ostrava!!! :-)
Tak tady probíhají Coloursy a celkově se sem chodí za kulturou. :-D
To prosklené na vrcholku je vyhlídka pro fakt odvážné jedince. ;-) Ne, nebyla jsem tam!
Můj drahý minulý týden udělal pohovor a stane se průvodcem ve Velkém světě techniky. Doufám, že dostane nějaké volňásky!