Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Rekreace na konci světa
Komentáře k článku: Rekreace na konci světa
hroznetajne: Tedy já naprosto upřímně obdivuji tvé nadšení do vlaků a dobrovolné vyhledávání vlakových spojů. Cíleně jet vlakem 
to není normální Buch duch, buch duch, buch duch...možná je to trochu romantické, ale mě vždycky přišly vlaky takové špinavé. Ne že bych byla cíťa, ale ve vlacích většinou jednou divný lidi (a ne že ne!) a já se divných lidí bojím . To, že vlak jede jen tudy, kudy vedou koleje, je v dnešním světě pro většinu lidí velké mínus, ale díky tobě jsem si zavzpomínala, když jsem jezdívala jako malá vlakem na zahradu s babičkou každý víkend (igelitky plné ředkviček a košíky rajčat, jeee). Docela mi to chybí, ten průvodčí, červené sedačky, odpadkové koše s víčkem na stěně, kovové schůdky, tma, když se vjelo pod most, nebo do tunelu... vždyť ty dnešní vlaky vypadají uvnitř jako letadla 
zo: To, že s ČD jezdí divný lidi nepopírám. Jelikož vlakem jezdím JÁ! 
A dokonce ráda a dobrovolně! (Dobře, možná mě trošku, trošinku láká fakt, že se můžu ohánět režíkou - kartička, kterou můžete za roční poplatek mít, pokud máte rodiče/partnera nádražáka ).
---
zo.pise.cz
zo: No, tisícovka ročně... , ale když by jeden utratil to stejný třeba za měsíc... a platí to po celé ČR a na Slovensku (nebo jsem s tím alespoň jezdila TEŽkou). 
---
zo.pise.cz
tlapka: Je mi to vzácné. Ale třeba metro mě tak nebere. To je e-e. Nelíbí se mi ten pocit, že jsem pod zemí, v tunelu...
S tím letadlem jsi mi připomněla můj loňský výlet do Prahy. Jely jsme Leo Expresem a zpátky Pendolinem. Předtím jsem nejela vlakem asi tak tři roky a do té doby to byly vždycky klasické ČD, tak jsem si přesně na letadlo vzpomněla, když jsem to viděla. Ani to nehrcalo!
Ale tenhle výlet byl klasikou, co hrkala i v zastávce.
boudicca: Čtu a dobře se bavím! Ale chápu tě, taky bych dala přednost vlaku před zamořeným autobusem, jestli bylo vedro. Každopádně zlatý ČD, aspoň se snaží zajistit náhradní spoje. V Lucembursku a Francii to funguje tak, že se při uzávěrce spoje prostě zruší. Pokud se na dané místo potřebuješ dostat, můžeš ho leda tak OBJET přes některý ze sousedních států (a pak strávíš na cestě místo 45 minut třeba 5,5 hodiny). A autobusy tu pro jistotu snad ani nejezdí...
tlapka: Kristovanoho, tak to piš podrobné reportáže, protože do těch zemí se nikdy nepodívám. Takové zrušení spoje a objížďka by vedla k mé nezamýšlené emigraci.
zo: Jo jo, české dráhy to je pořád samá výluka a podobný věci . A stejně bych na ně nedala dopustit, miluju vlaky a vůbec 
(a taky mám otce, dědy, pratetu, taťkovu sestřenici a bratrance, strýce... nádražáky to se pak musí někde projevit).
Otravní spolucestující jsou hrozná věc, hlavně děti. A člověk to nemůže ani napomenout (nedejbože seřvat nebo zliskat!), protože zrovna nepotřebuje mít kalhoty upatlané od čokolády nebo popraskané ušní bubínky, že, protože rodiče by ho za to zmasakrovali 
.
---
zo.pise.cz
tlapka: Přijeď někdy do Ostravy, já přistoupím a uděláme si railwaytrip.
Problém míst s lidmi jsou lidi. Ale ve vlaku je šance utéct do jiného kupé, v buse je ten prostor menší, tam je to horší.
sargo: Juchů, byla jsem překonána! Poprvé jsem jela sama vlakem v jedna dvaceti. (A předtím bych to i se spolujízdou spočítala na prstech jedné ruky, protože naši pracovali v čsad a měli jsme bus zadarmo. 
) Dodnes z něj mám hluboký respekt a snažím se mu vyhýbat
tlapka: Bylo to asi měsíc před mými 22. narozeninami. A kdy se ti poprvé povedla krupice, aby se nezdrcla? Mně až loni na podzim...
Ten bus zadarmo bych dost využila, achjo, já chci naše vlastní nádraží! Ale stejně bych na něj musela jet tím busem, tak je to jedno.
sargo: Jenže kaše! Až v dospělém věku jsem slavně vymyslela zlepšovák, kdy se krupice rozmíchá v mléku a pak teprve vlije do vařícího. Doma jsme to vařili, že se to tam rozmíchalo hned od začátku - úmorný a zdlouhavý a nekonečně otravný postup. Byla jsem na sebe tak hrda! Až jsem zjistila, že je to běžný postup. No každopádně od té doby v pohodě, jen ji občas připálím.
tlapka: To zní jako dobrý zlepšovák. 
Jo, s připálením, s tím mám problémy. Proč jsem napsala se zdrcnutím?
sargo: Já si to přeložila jakože s hrudkami - z těch se mi zvedá žaludek. Dítko je vyžaduje............. No každopádně momentálně mám pocit, že nejvíc ze všeho záleží na tom, v jakém stavu byl hrnec před začátkem vaření. Z nějakého důvodu má vyšší úspěšnost nepřipalování propláchnutý ledovou vodou, ale na hodnověrné statistice se teprve pracuje.
tlapka: Cíleně s hrudkama? Oj, tak to neee. O tom propláchnutí ledovou vodou jsem už slyšela, ale odzkoušené to nemám.
radus: Hohoooo! Naprostá klasika při cestě do kterékoliv díry (i té u Hanušovic) v Jeseníkách! A všechny cesty dopadají stejně. Zafuněný motorák, který tě vyplivne uprostřed lesa, trčíš a čekáš na něco jiného, co se dokáže šinout po kolejích a pak není zbytí než skončit v hospodě minimálně na pivo, lépe na panáka! Takže tvé luxusní menu svědčí jen o tom, že jsi to zvládla nad míru dobře, protože jinak bys nebyla schopna jíst a nebo bys v zoufalství zvolila prvně to pivo/panáka
Btw. Krupici jsem dodnes neměla odvahu zkusit!!! Ale je to poslední jídlo, které mi vařil Mazel
tlapka: Vystihla jsi to úžasně, úplně to vidím. Ale tak hrozné to nebylo a je fakt, že jsem si to i trošku užila. Příště zase vlakem!
Tak přijeď, já ti ji uvařím, třeba si vyberu zázrak na dalších 20 let dopředu!