Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hroznetajne: Tedy já naprosto upřímně obdivuji tvé nadšení do vlaků a dobrovolné vyhledávání vlakových spojů. Cíleně jet vlakem to není normální Buch duch, buch duch, buch duch...možná je to trochu romantické, ale mě vždycky přišly vlaky takové špinavé. Ne že bych byla cíťa, ale ve vlacích většinou jednou divný lidi (a ne že ne!) a já se divných lidí bojím . To, že vlak jede jen tudy, kudy vedou koleje, je v dnešním světě pro většinu lidí velké mínus, ale díky tobě jsem si zavzpomínala, když jsem jezdívala jako malá vlakem na zahradu s babičkou každý víkend (igelitky plné ředkviček a košíky rajčat, jeee). Docela mi to chybí, ten průvodčí, červené sedačky, odpadkové koše s víčkem na stěně, kovové schůdky, tma, když se vjelo pod most, nebo do tunelu... vždyť ty dnešní vlaky vypadají uvnitř jako letadla