Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Bylo to asi měsíc před mými 22. narozeninami. A kdy se ti poprvé povedla krupice, aby se nezdrcla? Mně až loni na podzim...
Ten bus zadarmo bych dost využila, achjo, já chci naše vlastní nádraží! Ale stejně bych na něj musela jet tím busem, tak je to jedno.