Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

zo: Jo jo, české dráhy to je pořád samá výluka a podobný věci . A stejně bych na ně nedala dopustit, miluju vlaky a vůbec (a taky mám otce, dědy, pratetu, taťkovu sestřenici a bratrance, strýce... nádražáky to se pak musí někde projevit).
Otravní spolucestující jsou hrozná věc, hlavně děti. A člověk to nemůže ani napomenout (nedejbože seřvat nebo zliskat!), protože zrovna nepotřebuje mít kalhoty upatlané od čokolády nebo popraskané ušní bubínky, že, protože rodiče by ho za to zmasakrovali .