Moc se mi v tom nechtělo pitvat, ale říkám si, že bych měla upřesnit, co mě přivedlo na konci března do nemocnice, protože se to může stát i někomu jinému a sdílená zkušenost mu třeba pomůže. Víte, jak jsou vždy v příbalovém letáku vypsány všemožné a mnohdy i dost děsivé vedlejší a nežádoucí účinky? Musí tam být, i kdyby hrozily jednomu člověku z davu. A ono se to opravdu může stát. Ve sportce nevyhrajete, ale tuhle smůlu mít můžete.
Moje problémy začaly v sobotu večer, po vaječné omeletě k večeři jsem strávila dvě velmi nepříjemné hodiny na toaletě. Z toho bych nedělala tragédii, občas pořádně protáhne každého. Jenže většinou se mu potom uleví, což nebyl můj případ. Celou noc jsem měla silné křeče v břiše, ale ne v místě, kde by hrozil slepák nebo žlučník. Díky dietě se pak můj stav až na křeče uklidnil, ale pak jsem si dala banán a pokroutilo mě zase. A bylo to horší, i s trochou krve. Volala jsem tetě, zdravotní sestře, ať mi něco poradí. Pomohla mi hlavně slibem, že zítra zavolá mé obvoďačce, ať mě vezme přednostně, protože mi stejně dá akorát žádanku na chirurgii a sono, tak ať nesedím tři hodiny mezi všemi těmi chřipkami - což si mi s ohledem na zkoušky, do kterých zbývaly 2 a 4 dny, vrcholně hodilo.
Veškeré plány padly, protože v pondělí mě potěšila prázdná čekárna jen do chvíle, než jsem objevila na dveřích vylepený papír s oznámením celotýdenní dovolené. Oblel mě pot, protože u doktorky se zástupem to bylo tak na 5 hodin. Volala jsem tetě, ať se nesnaží dovolat, a ona mi za půl hodinky volala zpátky, ať přijdu přímo na chirurgii, že mi tam domluvila nějakého svého známého doktora. Ten se na mě podíval a diagnostikoval akutní gastroentritidu, kterou vyvolala dietní chyba v kombinaci s nějakým virem, který už jsem měla v sobě, ale čekal, až propukne. Zatrhl mi jít do práce i na úterní zkoušku, dostala jsem dvě injekce a vysvětlil mi, jak mám užívat prášky. Stejně tak i v lékárně, takže když jsem přišla domů (spíš se dovlekla, protože ty injekce byly dost tlumivé), vzala jsem si první várku a šla spát. Spala jsem celý den, což je u mě naprosto výjimečné, většinou, pokud na tom nejsem opravdu mizerně se spaním, přes den neusnu.
Vzbudila jsem se v sedm ráno a šla na domluvenou kontrolu. Nic se nezhoršilo, takže jsem přišla před osmou domů a podle toho, jak jsem byla proškolena v lékárně i od doktora, vzala jsem si půl hodiny před snídaní tabletky. Pak jsem měla všecko tak nějak v mlze, zase jsem spala a i když jsem se snažila učit aspoň na čtvrteční zkoušku, v niž jsem stále věřila, nešlo to. Ztrácela jsem se v textu a byla prostě mimo. Před dvanáctou jsem si vzala opět léky a za půl hodiny oběd.
Po obědě začaly propukat nežádoucí účinky. Hodně netradiční. Víte, já jsem si myslela, že to může být zvracení, horečka nebo třeba nějaká vyrážka. Mně začala padat hlava na pravé rameno, prostě jsem ji neudžela rovně. Nejdříve jsem si myslela, že jsem si přes den špatně lehla a prostě mě bolí za krkem, ale potom mi halva přestala padat a přitahovala se k rameni v křečích. Víte, co bylo nejhorší? Myslela jsem si, že jsem se totálně zbláznila, že mi prostě švihlo v bedně. Mamka přijela z práce právě včas, protože křeče zesílely. Hlava se mi stáčela doprava a dozadu a já jsem nemohla nic dělat. Navíc jsem se začala třást, hlavně na nohách.
Nebudu se v tom patlat víc, prostě křeče nepolevovaly po několik hodin a skončila jsem na pohotovosti a potom i na neurologickém oddělení. Během převozu už jsem nemohla hýbat ani očima, které se mi taky stočily nahoru, tak jsem je radši zavírala, protože jsem nechtěla lidi kolem děsit svým pohledem v sloup, bohatě stačila ta hlava. Ztuhla mi i dolní čelist, takže se mi špatně mluvilo, a zuby mi to k sobě tlačilo takovou silou, že jsem se bála o plomby.
Paradoxně jsem ale jela klidnější. Mamka si přečetla příbalový leták Deganu (já už jsem fakt nemohla) a výše popisované jevy tam byly přesně popsané jako nežádoucí účinky, které se mohou projevit zejména u mladistvých lidí do 25 let. Navíc jsem udělala chybu při užívání a nedodržela doporučovaný 6h dlouhý rozestup mezi jednotlivými dávkami, léky jsem si kvůli jídla vzala po 4h. Moje chyba. Nevěděla jsem o tomto pravidlu - lékárnice i doktor mě natolik proškolili o uživání (jen o té prodlevě mi nikdo neřekl), že jsem leták už nečetla. Rozhodně ne nežádoucí účinky, protože jsem trochu hypochondr a nepochybně bych si je vsugerovala, i kdyby u mě propuknout nechtěly. V můj prospěch zřejmě nehovoří ani to, že na užívání léků nejsem moc zvyklá a navíc vážím lehce přes 60kg, pomalu odbourávám i alkohol... stokilového chlapa by to asi tolik nerozhodilo.
Takže vážení, nedělejte stejnou chybu jako já. I kdyby vás proškolilo celé oddělení, radši si ten leták proleťte očima. A buďte ve střehu, kdyby vám někdo napsal Degan (což je možné, na střevní chřipky se píše prý docela často). Lékařka na pohotovosti byla sice dost překvapená, že nikoho, u koho by se takto opravdu projevil ještě neviděla, ale... jak vidíte, stává se to.
Dávejte na sebou pozor a příště se těším na virtuální shledání u nějakého veselejšího článku. :)