Tlapka | Hejbu kostrou

Jak jsem předesílala, splnila jsem si další ze svých 101 přání - zkusit nový sport. Napadaly mě různé varianty, jakou disciplínu bych chtěla zkusit. V létě jsem sázela na beach volejbal, dosud se mi poštěstil jen klasický šestkový v hale. Jenže buď bylo 45 stupňů ve stínu a zákaz všeho, aby to s člověkem netřísklo, nebo se všichni rozprchli na dovolené nebo jsem státnicovala. Pak jsem v hlavě nosila myšlenku vrátit se na chvíli na gympl a konečně prubnout lezeckou stěnu. Ale kdyby mě tam viděl někdo z tělocvikářů, tak to s ním praští, a hlavně bych v tomto případě potřebovala někoho, kdo už lezení zná, aby mě zaučil. Nakonec mě osud zavál do malého fitka (ano, vidíte dobře) na TRX, jumping a bosu (pořád vidíte dobře, možná máte mžitky před očima, ale nezdá se vám to). Možná někdo z vás hledá novou aktivitu nebo zkušenosti s těmito, tak třeba je najdete tady. Vše je psáno z pohledu někoho, kdo měl fyzičku pod nulou, tyhle činnosti zkoušel poprvé a je antitalent na synchronizované pohyby, nedejbože taneční kroky. :)

TRX je brutus. :-D Cvičí se s vahou vlastního těla s pomocí popruhů, které jsou zakotvené ve stropě. Nejde o žádné akrobatické šílenství, že byste se nebezpečně zavěšovali a neměli kontakt se zemí, smyčky na konci pásů jsou (spuštěné) nízko nad zemí. Zaháknete do nich třeba ruce, odstoupíte si, aby se popruhy více napjaly a děláte dřepy. Nebo se zapřete rukama o zem, do oček strčíte nohy a přecházíte z prohnutých zad do kočičího hřbetu. Je to podstatně větší dřina, než se zdá. :-D

Líbila se mi rytmická hudba jako kulisa ke cvičení a nízký počet žen (fitko je dámské) na lekci - bylo plno, tedy celých pět kusů. Mé cvičení tak nemělo mnoho svědků a to je důvod, proč jsem si troufla se ve fitku ještě objevit. :-D TRX mě nenadchlo, ale věřím, že pro zkušenější fitmaniaky je zábavnější - můj hlavní problém spočíval v tom, že než jsem zjistila, jak se mám do těch smyček zaháknout, jak napolohovat zbytek těla a co s ním, už šly ostatní k další pozici. I když jsem tak stihla z každých deseti opakování cviku tři, svaly dostat zabraly, takže možná nešlo o mou neschopnost, ale spíš o instinktivní ochrannou reakci těla. :-D Po určitých sériích jsme pustily pásy a sprintovaly na místě, na můj vkus je TRX ale moc "klasické posilování" ve smyslu "jedna série po deseti takhle, druhá noha a další série vypadá tak...".

Zhodnocení: Šla jsem jednou a dokud mi budou vycházet termíny jiných aktivit, vracet se nebudu.

Za týden jsem zkusila jumping spojený s břišním pekáčem. Mnohem lepší! Jumpingu jsem se kvůli svým patáliím s kotníkem dlouho bránila, ale nakonec jsem po diskusi se zástupcem ortopedie omotala kotník sportovní ortézou (Ježíšku, potřebuju novou) a hurá na to. První písnička, na kterou jsem měla tu čest skákat, byla ta nová od Farné. Zatímco Ewa trsala, až všude lítala prsa, my jsme skákaly, až nám lítalo úplně všecko. Je zvláštní, že instruktorka u toho vypadala dost jinak, než my všichni ostatní - zkoordinovat, ruce, nohy, dech a ještě rytmus hudby, nevím, odkud spadla ona, ale já z trampolíny. :-D

Ověřila jsem si, že jumping není skákání jako na dětských trampolínách u supermarketů, zároveň ale neklesl k tanečním krokům, takže je pro mě zvladatelný. :-D Hodně se dá čarovat s nášlapy na špičky a paty, s oddalováním a přibližováním nohou, s jejich natáčením. Fascinuje mě, že trup je v podstatě statický, kmitají jen ruce a nohy. Aspoň v ideálním případě. :-D Kromě skákání prostřídáme i protahování nebo balanční cviky, sprint na místě, pružily jsme i s malými činkami a hned cvičení dostalo jiný ráz. To je podle mě ohromné plus jumpingu, pokud vám vyhovuje jeho princip, míte k dispozici mnoho variant na prostřídání.

Poslední dvě písničky své první lekce jsem skákala na autopilota, krušné začátky nulové kondičky... ale už ji buduju! :-D Překvapilo mě, že břišní pekáč pro mě byl vysvobozením, plácla jsem sebou na trampolínu a cvičení vleže jsem upřímně uvítala. Na chvilku. :-D Teď už ho tak ráda nemám, dost spolu bojujeme... ač se soustředím a snažím maximálně, pořád táhnu cviky ze zad a ne z břicha. Takže jsem pak zdevastovaná víc, než by bylo nutné. :(

Zhodnocení: Mám za sebou 3 půlené hodiny a jeden čistě jumpingový trénink s jinou vedoucí. Další lekce objednány! Oba typy budu střídat, jumping rozhodně napravil zklamání z TRX.

Bosu bylo třetím experimentem, který jsem podstoupila. Cvičení na něčem jako uříznutých vršcích gymnastického balonu (kuloúseč, jak mě poučil můj drahý) nás s mamkou zpočátku zmátlo, protože při vstupu do sálu hrála relaxační hudba, ale to byly jen dozvuky závěrečného pratahování předchozí lekce. :-D Dostaly jsme do těla víc než při jumpingu. Na bosu se dá taky pěkně vyblbnout - můžete na něm pochodovat, balancovat, skákat, dřepovat a klikovat, použít ho jako podložku pro posilování jiných partií, našlapovat na něj nebo prudce dupat. Bosu je potvora, na jednu stranu se tváří ne úplně nafoukle, abyste na něm mohli stát, na druhou klade odpor - tím větší, čím silněji se do něj obujete. To mi ale pořád dělá menší problém než některé cviky, které už se blíží tanečním krokům, na finty, že jedna noha jde doleva a druhá doprava a pak obě doprostřed prostě nemám. :-D Zatím!

Přinejhorším, když nestačím, si prostě vlezu na bosu a trénuju balanc. Po první hodině bych mohla napsat, že obavy z rovnováhy na bosu jsou zbytečné. Skoro vůbec jsem nepadala, rovnováhu jsem ztrácela akorát při skocích a náročnějších cvicích, ale včera jsem byla podruhé a musela jsem seskočit a znovu nastoupit mnohem častěji, a to i u primitivních cviků. :-D

Zhodnocení: byla jsem 2x a překvapilo mě, jaké využití taková nafouknutá placka má. Tělo včetně potních žláz dostalo nejvíc zabrat právě po bosu. Od prosince se otevírají i lekce pro začátečníky, takže jsem se nadšeně hned na první týden po skončení semestru zapsala (den před Ježíškem, abyste věděli! Tak já cvičím!).

Zkusila jsem i cvičení Zdravá záda, o kterém ale nemám moc co říct, protože probíhá individuálně podle problémových partií a na podobném principu jako cviky na rehabilitacích. Občas tam taky zajdu, hlavně nasbírat inspiraci pro domácí protahování.

Celkově musím říct, že jsem ráda, že jsem se začala více hýbat. Na tenis potřebuju spoluhráče, hala je oproti venkovním kurtům hrozně drahá a ve vedlejším městě, takže fitko "pod barákem" je praktická alternativa. Potěšilo mě, že i v malém městě máme širší nabídku než jen klasické posilování a jógu. Upřímně, kvůli cvičení se těším na zkouškové - nebude mě svazovat rozvrh a budu moct chodit častěji a na různé termíny, takže možná vyzkouším ještě něco dalšího. :)

Vložila jsem si na permici tisícovku a nemám nejmenší obavy, že by mi propadla (dobře, nesmím si zlámat hnáty, k čemuž mám chvílemi blízko, to je asi největší riziko :-D). Každý si ke cvičení musí dojít sám a vybrat si to své. Ještě více jsem se utvrdila ve svém letitém názoru, že sport pro radost a tělocvik ve škole jsou dva jiné světy. Škoda, že se nás spousta nechá tím druhým odradit.