Ve službách státu

Jsem tak uvědomělá občanka, že mi nestačí volit, ale dostala jsem se až do volební komise. Už jsem tam byla při minulých komunálkách a líbilo se mi, že mě nuda tam donutila udělat spoustu věcí do školy a ještě jsem dostala nějaké to "kapesné".  Tak proč nevyužít šanci, která se nabízí, že?

1. zasedání - školení. Má komise byla jediná bez lidí mého věku. Byli tam dva pánové středního věku a jedna stejně stará paní, jedna trochu mladší, ale pod 30 jí taky určitě nebylo a zbytek byly důchodkyně. Nemám nic proti starým lidem, ale z minulé zkušenosti vím, že je fajn mít tam někoho věkem blízkého, s kým si člověk ty dlouhé hodiny bude mít co říct, přičemž jsem minule zjistila, že 70% starších lidí je normálních, čtvrtina "kouzelných babiček" a zbytek "ježibaby", které ale svou průbojností přebijí tu milou většinu. U nás to byl minule ježidědek. Celou dobu na nás mladší sršel opravdu nenávistné řeči na všechny pod cca 25 let. Asi mu hodně ublížily jeho děti, ale po 14 hodinách mi to bylo srdečně jedno a chtěla jsem jen, ať už, úcta neúcta ke starším, drží klapačku.

Samotné školení bylo příšerné. Posledně nám řekli o výplatě, vylosovaly se funkce v, podepsaly papíry a dali nám domů sešity s volebním zákonem, že si to máme nastudovat. Tentokrát připravili skoro dvouhodinové video a informace až po něm. Styl videa mi připomínal naučné filmy z 80. let, které nám pouštěla chemikářka. Opravdu by mě zajímalo, kdo z toho něco pochytil, protože to byl v podstatě obrazový doprovod ke čtenému volebnímu zákonu. Každý asi ví, jak jsou zákony psány - člověk někdy čte 3x, aby se ve větě neztratil. No a tam to jednou přečetli a šlus. Na konci nám řekli, že komu je něco nejasného, tak si to má doma pustit ještě jednou. Gratulovala si, že jsem po minulých volbách ten fasovaný zákoník nevyhodila.

1. volební víkend mě tak zastihl na chodbě mé bývalé základní školy, kam mě přiřadili. Nebesa se smilovala a poslala mi slečnu o dva roky starší, která na školení nebyla. Později jsme zjistili, že naše mamky chodily do stejného ročnku na gympl, naše město je holt malé. :D A pak to vypuklo!

Seděli jsme.

Seděli jsme.

Seděli jsme.

Volební účast byla malá, stejně jako lavice, které nám nachystali místo stolů. Takže tu seminárku, kterou jsem chtěla dělat, jsem ani nevytáhla, protože ji nebylo kam dát. Tak jsme si holt povídali a chodili si na chodbu vařit čaj. Tam mě pobavila jedna starší paní z jiného okrsku (na škole seděly 4 komise).

"Slečno, já nejsem žádná aktivistka, abyste si nemyslela!"

"Eh... jistě že ne."

"Já jsem jenom důchodkyně. Víte, já jsem tu kvůli těm penězům!" obhajovala svou přítomnost. Spiklenecky jsem se k ní naklonila.

"Ale paní, to mi nemusíte vysvětlovat, já jsem student, já to mám taky tak!"

"Jo, to jste na tom stejně. To mě chápete." 

Na naší základně to bylo taky docela ok.

Akorát paní předsedkyně byla právě aktivistka, pořád něco řešila, přerovnávala, poučovala nás a podobně. Seděla jsem ale až na druhém konci stolů, takže to bylo fajn - z jedné strany dvě už starší paní, ale moc milé, a z druhé strany trochu místa na protažení.

Druhý den jsme si ráno s tou druhou slečnou vzaly volební zákon a znovu ho přečetly. Ne, že bychom ho neznaly, ale z nudy. Asi hodinu poté, co jsme ho odložily, přišla paní předsedkyně a donesla nám svůj výtisk s barevně zatrženými pasážemi, které bychom si měly přečíst ještě jednou. Ehm. Jak se zjistilo při počítání, měla ho dát spíše té paní, co s ní klábosila, protože ta dělala víc paseky než užitku a ještě byla protivná. Pak tam byla ještě jedna paní, která dělala zmatky a ani na 20. pokus nechápala, jak se lístky vyhodnocují, ale ta byla jenom snaživá a zmatená, ne protivná, tak jsme jí svěřili skládání už vyhodnocených "plachet" - ty "lístky" do zastupitelstva, to je věc! Sečteno jsme měli zhruba o půl páté. Bylo to dost náročné a to ještě ta protivná mluvila do toho, když se diktovaly výsledky těm, kteří připisovali čárky za každý hlas přidělené straně. A když jsem diktovala já, tak mi ta snaživá zmatená chtěla "pomáhat" - stála těsně za mnou, její hlavu jsem měla mezi svou a ramenem a pořád něco huhlala. Jela jsem si své a když bylo konečně hotovo, sousedka z komise za mnou přišla, že mě obdivuje, že jsem jí nic neřekla. :D

2. volební víkend byl ještě nudnější, protože počet voličů klesl oproti prvnímu na třetinu, protože senátky lidi nezajímají tolik jako komunálky. Ale aspoň jsme měli rychle sečteno. A protože ubylo papírů na stole, dostala jsem se i k výpiskům z jedné knihy. :D

Takže teď už jen doufám, že nikdo nepodá stížnost na průběh voleb a za dva týdny bymohla přijít výplata. Sečteno, podtrženo, příště jdu zas! Výuka nebo práce na tiskovém mě sice baví a naplňuje více, ale změna je život. :)