Vyhlídková plavba po Vltavě

My Lvi rádi dostáváme dárky. Obzvláště Lvice. Takže jsem přivítala, když se mě můj drahý zeptal, jestli bych s ním nejela do Prahy na vyjížďku po Vltavě. Původně dostala poukaz jeho mamka, ale nechtělo se jí, a tak jsme počátkem září vyrazili my. Do Práglu, heleeee!

Lístky na vlak jsem kupovala já přes net. S týdenním předstihem nás cesta tam i zpět (Havířov-Praha) vyšla na 500 každého, což mi přijde slušné. Těšila jsem se, že pojedu vlakem (je mi to docela vzácné) a poprvé vyzkouším RegioJet. Při objednávce jsem trnula, abych správně zarezervovala sedadla po směru jízdy, ale naštěstí jsem je urvala. Tomovi je to fuk, ale mi to vadí. Ale naštěstí bylo ještě dost sedaček volných, takže jsem ukořistila i lístky dál od dětského kupé. :-D

Vyrazili jsme vlakem ve čtvrt na sedm. RegioJet předčil moje zkušenosti s LeoExpressem i Pendolinem, rozhodně měl pohodlnější sedačky než Leo. A cenu lepší než Pendolino. Nemuseli jsme hlásit ani číslo jízdenek, stevardka si jen ověřila platnost ISICu a pak jsme dostali malou vodu (mamka ty jejich třetinkové petky miluje, tak jsem jí dovezla suvenýr :D) a za chvilku i čaj, kafe nebo mošt. Takový servis v ceně si nechám líbit. :)

Do Prahy jsme dorazili s hodinovým zpožděním, protože u Suchdola jiný vlak srazil chodce. Naštěstí jsme měli rezervu necelé dvě hodiny, takže naše nalodění, než odbije poledne, nebylo ohroženo. :) Měli jsme štěstí i na počasí - když jsme vyjížděli na nádraží, hustě pršelo (nejsušší léto za kdovíkolik let, ale když vyrazíme na výlet, musí začít lít! :D), ale směrem na západ se oblačnost trhala a v Praze už svítilo sluníčko. Naše loď Moravia kotvila samozřejmě na opačné straně nábřeží, než z jaké jsme přišli, takže jsme byli skoro nervózní, že ji nenajdeme - planý poplach, byla tam. :)

Na dolní palubě na nás po vyplutí čekal raut. Podle fotek na netu jsem čekala bohatší nabídku, ale rozhodně se dalo vybrat, i když mě překvapila absence vrcholně obyčejného řízku. :) Tom vyzkoušel kus kuřete, rybí závitek a kroketky z hovězího masa a se špenátem, prý výborné. Já jsem na hovězí ani rybu neměla chuť, takže jsem sáhla po dvou kouscích kuřete a vyzkoušela spíše přílohy - nejdříve hranolky a zeleninu. Na výběr byla hlavně směs různobarevných paprik, mrkev, fazolky, kousky květáku... papriky a mrkve fakt můžu, takže jsem sáhla po nich. Každopádně co mě opravdu uchvátilo, byla rýže - fakt, prachobyčejná rýže, tak vynikající sypkou rýži jsem nejedla, ani nepamatuju... vzala jsem si k ní naběračku omáčky se zeleninou, kterou jsem viděla u Toma, a byla opravdu vynikající. Ano, z celého rautu mě nejvíce ohromila rýže se zeleninovou šťávou. Jsem skromná. :-D

Když jsme byli sytí, vystoupali jsme na horní - vyhlídkovou - palubu. Tahle část výletu se mi líbila nejvíce. Bylo asi půl hodiny po poledni, takže podzimní sluníčko v plné palbě, dokonce jsem si sundala i mikinu.

Samotná trasa lodi byla velice krátká - od Čechova mostu po Vyšehrad. Část dvouhodinové plavby totiž spolklo zdymadlo. Cestou zpět pak loď před každým mostem, který jsme podjížděli, udělala kolečko, abychom všichni viděli na všechny strany i bez pobíhání po palubě. Nejvíce se mi líbil pohled z netradičního úhlu na Karlův most (schválně, kolik vás ho vidělo zespoda? :D) a na Národní divadlo. Můj drahý budoucí inženýr samozřejmě ocenil hlavně ono zdymadlo... to mě oslovilo hlavně milou společností - po pobřeží pobíhal pes a později i kočka, očividně tam chodili na dobrůtky z rautu. :-D

Před závěrem plavby jsme sešli ještě jednou k rautu a zamlsali si. K dispozici bylo ještě pár kousků ovoce a zákusků, chutnalo mi hlavně linecké. Tom vyzkoušel laskonky a nějaké sladké bochánky. Vědět, na jak dlouho to bylo naše poslední jídlo, snědla bych toho více, ale sladká nevědomost. :-D

Na pevné půdě jsme se chvilku rozkoukávali a pak zvolili klasickou turistickou trasu - přes Karlův most (tentokrát po jeho horní straně :D) a malebnou Malou Stranu na Hrad. Tom si chválil, jak všude slyší různé jazyky a že nejkrásnější nové tramvaje jsou Škodovky. Musím přiznat, že i když Prahu považuju za překrásné město, taky jsem se nedokázala dostat do správné áááááááách nálady, jakou jsem měla při minulé návštěvě Prahy s mamkou. Víc než jednotlivé památky mě okouzlovaly spíše různé vyhlídky, takže jsme často shodili batohy, seděli na zídce, koukali do dálky a rozjímali nad nesmrtelností brouka a hlavně nad rozdílností našich povah. Zatímco mě dojímaly červené stříšky na Malé Straně a majestát Hradčan, můj drahý obdivně hleděl na vysílač na Žižkově (a to z té dálky neviděl ta mimina) a kyvadlo. S dalekým odstupem následoval i Petřín. A když jsem ho našla se zaujatým výrazem nad divokým Jelením příkopem poté, co jsem se vzdálila s telefonem, vypadlo z něj, že tady mají trolejbusy zajímavou baterii na střechách. Ano, přesně pro tohle zjištění jsme jeli do Prahy. :-D

"Tobě se to nelíbí? Všecky ty sřechy a věžičky?"

"Ale jo... ale nejlepší je to tam! Továrna a za tím nějaké kopečky... to mi připomíná Ostravu a Beskydy."

Doteď jsem netušila, jaký je můj drahý patriot. :)

Nějaké kulturní zaujetí ho konečně dostihlo na Hradě, kde obdivoval chrliče na katedrále a vzorek na mosazných poklopech kanálu. Je fakt, že byly fakt pěkné. :-D Na schodech naproti svatovítské katedrále jsme pak seděli, mluvili o minulosti národa i budoucnosti nás dvou a měli jsme se hezky. Krásné to bylo i v královské zahradě, takže jsme si tam dali poslední velkou přestávku a pak se přes Staromák vraceli zase na nádraží. A oproti Hradu mi centrum Prahy lezlo strašně na nervy - samé ruské a vietnamské obchody, blikající krámy, davové šílenství...

Na nádraží jsme dorazili s časovou rezervou, takže jsme prolezli pár obchodů - koupili jsme po jednom dárku pro naše mamky a já jsem se poohlížela po nějakém diáři na další rok. Měli jsme už docela hlad, ale dohodli jsme se, že počkáme s večeří až do vlaku, protože jsme chtěli ochutnat jídla z nabídky RegioJetu. Chyba! Poté, co se vlak rozjel, zaznělo hlášení, že pro nedostatek personálu budou služby zpožděné - najíst jsme dostali až před Olomoucí. Přiznám se, že jsem si už připadala dost slabá a motala se mi hlava, protože jsem zvyklá dávat si odpoledne svačinu a večeřet kolem půl sedmé. A teď od poledne do půl desáté nic... no, aspoň že občerstvení bylo dobré. Nebo byl hlavní kuchař obyčejný hlad? :-D

Až na naše špatné zorganizování stravování byl výlet povedený a užili jsme si ho. :)