Nikdy, nikdy, nikdy. To vím už teď, ačkoli se mé studium na gymplu chýlí teprve k polovině. Podle citátu Nejhorší na lásce je strach, že o toho druhého přijdete se i já už teď začínám obávat chvíle, kdy se naše třída rozpadne a každý si půjde za svým...

Našla jsem motyčku na naše představení pro Puškinův památník.

Byla jsem pochválena za výkon na Autorském čtení.

Češtinářka mi nabídla, že jí můžu donést své pokusy o tvorbu k pročtení.

Nasadila jsem si poprvé čočky do pěti minut.

Silou vůle jsem se dokopala k učení do tří předmětů.

A slabostí vůle jsem se na stůl, pokrytý sešity, sesunula s mp3 v uších a poslouchala Far away od Nickelback. Asi 3x za sebou xD

Ale náhodou, ta matika mi vyšla!

P.S. V totmo článku nehledejte smysl. Není tam!

Ačkoli jsem člověk-pejskař, nemám zážitky jsem se savci rodu Canis familiaris. Zažila už jsem i pěkné ptákoviny...

Jednou se ke mně stavila po škole Katka, že se spolu budeme učit. Vrhly jsme se na úkol z matiky, jenž se zabýval povrchem jakýchsi sudů. Podle výsledků v knize měly vyjít dva metry čtverečení, ovšem nám jich vyšlo šest.

A zatímco Katka začala uvažovat, kde jsme udělaly chybu, já jsem se ještě jednou vrhla na zadání s otázkou "A nechcou po mně třeba tři ty sudy?"

Co na tom přišlo Katce tak vtipnýho?!!

...

V minulém článku Žirafy jsem vám vylíčila, co to jsou valstně ty žirafy zač a jak moc nám lezly na mozek. Právě tímto způsobem přišla na svět tato básnička... Řadím ji k tomu nejstřelenějšímu, co jsem kdy stvořila. xD POZOR: Toto není kvalitní poezie. Čekáte-li nějaké dílo na úrovni, jdědte se podívat jinam!

Tentokrát jsem dlouho zvažovala, kam tento článek zařadím, nakonec jsem se však rozhodle pro tuto rubriku, ačkoli pro ni není tak úplně typický. A pak mě napadla ta nejhorší možnost - napíšu články dva. Tento jako úvodní a pak ten, kvůli němuž píšu tento xD Ale neberte mě vážně...

Jak jsem se již zmiňovala, ve čtvrtek 14.2. jsem byla na 4. ročníku Autorského čtení, pořádaného naší školou. Ačkoli proběhla tato akce na Valentýna a na plakátu ve vstupní hale gymplu byla uvedena na programu milostná poezie, všichni autoři, které jsem viděla, se tomuto tématu vyhnuli obloukem. Čím to asi bude? xD

Ani já jsem nebyla výjimkou. Mou prózu zastoupil pokus o fejeton "K zemi, pane profesore!", ale tentokrát jsem vyštrachala i pokus o básničku. "Poezii" píšu jen do šuplíku, páč jsem si vědoma její nízké kvality, ale tohle moje dílko se mi zdá přijatelné. Napsala jsem ho kvůli soutěži na www.saspi.cz, (Společenství Amatérských SPIsovatelů) kde jsem registrovaná. Musím přiznat, že se jej nikdo neodvážil hodnotit, natož pro něj hlasovat, čili je to solidní poděs. xD Nicméně, dávám ho sem... Radši pod perex, abych vám dala možnost zavčasu utéct! xD

Vzpomínáte? Na cestě je další škatule se zázračným výrobkem...

...naši škole, cítím se tam fajn, ale jsem ráda, že ji teď týden neuvidím! Ať žijí jarní prázdniny...

Teleshopping a jeho produkty se pro nás staly nečekaným zdrojem zábavy a úžasu. Ačkoli dodnes nemůžu uvěřit, že éru "mimořádně výhodných" nákupů jsme přežili bez větších hmotných škod a újmy na zdraví, je to tak, a proto zážitky s těmito "báječnými výrobky za neodolatelnou cenu" zařazuji do této rubriky.

I druhý článek do rubriky Pro a proti se bude zabývat jedním ze svátků. I tentokrát je to svátek-nesvátek, na který nemáme volno. Budu totiž uvažovat o Valentýnu.

Druhá část aneb Co se vlastně dělo na místě činu

Moc mě potěšila vaše odezva na ságu "No, mamka si tady zapomněla botu...". Slíbila jsem vám, že podobným historkám zasvětím celou jednu rubriku, kam budu psát historky s mými přáteli a rodinou. A aby ten přechod nebyl tak násilný, začneme další historkou z nemocničního prostředí...

Tak si představte, co se nám první únorový víkend stalo. Těšila jsem se, že si po vysvědčení trochu odpočinu a udělám si takový klidný víkend bez učebnic - a ono z toho nic nebylo.

Ano, 3/2! xD Člověk by neřekl, jak se dá rozepsat taková obyčejná historka...

Takhle jsem pojemnovala novou rubriku tohoto blugu K jejímu založení mě vedl váš velmi pozitivní ohlas na článek/ky "No, mamka si tady zapomněla botu..." x/2. Zároveň děkuji za váš zájem, který u Passion Anger, který vyústil dokonce až v SMS v přibližném znění "Míšo, dpoiš už prosím tě to s tím špitálem, já se tady snad utluču!" . Jen tak pro informaci - 3. a už opravdu poslední díl těto ságy se na blogu objeví zítra ráno, pokud jsem to dobře nastavila.

Pokračování historky o tom, kterak tři puberťačky zachraňovaly botu ze spárů místního špitálu.

Po týdnu jsem konečně schopná vám napsat, co jsme s Katkou v sobotu vyváděly. S Katkou a spolužačkou Kamčou. A věřte, stojí to za to, i když kdo nezažil, nedocení... Ale protože to bude dlouhé vyprávění a já sama dlouhé články zrovna nemiluju, rozdělím tuto historku na dvě části.