Tlapka | Nezapomenu...

Nikdy, nikdy, nikdy. To vím už teď, ačkoli se mé studium na gymplu chýlí teprve k polovině. Podle citátu Nejhorší na lásce je strach, že o toho druhého přijdete se i já už teď začínám obávat chvíle, kdy se naše třída rozpadne a každý si půjde za svým...

Zajímavé je, že když jsem odešla ze základky, bylo to úplně normální. Bez zvláštních emocí. Jako bych se tam měla po prázdninách zase vrátit. A přitom já jsem taková citlivka, hlavně někdy mám své období, kdy mě rozbrečí i blbá knížka. Jenže tehdy...

Možná jsem byla ještě malá. Možná mi to nedocházelo. Možná, že jsem na základce nebyla až tak šťastná a spokojená. Když nad tím teď přemýšlím, je jen málo věcí, na které můžu vzpomínat.

Za to gympl, to už je něco jiného. Pravda, už nejsem ve třídě taková osobnost jako na základce. Jenže tam je všechno tak nějak jinak... Na ZŠ jsem byla děcko. Přinejlepším žačka. Ale teď už se cítím jako studentka.

Učíme se jinak. Nepíšeme 1 test/ pololetí, ale člověk se prostě musí učit skoro do všeho a pokaždé být připraven. Chodíme do učeben, děláme pokusy, referáty a prezentace, nemáme učitelku, ale profesorky a dokonce i profesory, což se na ZŠ stát nemohlo. Taky s nimi jinak jednáme a oni jinak jednají s námi. Někteří nám vykají. Víme, co si můžeme ke komu dovolit, třeba zkusittusmlouvat termín písemky, když už na to původní datum máme sllíbené písemky jiné. Pokud se nám je tedy někdo uráčil nahlásit.

A lidi ve třídě, to je taky sebranka! Jsme každý jiný a možná proto se takhle doplňujeme. Tady už to nejsou dětská kamarádství zničená jedním posměškem, ale přátelství. A co mě fascinuje, co na základce nepamatuju - holky se přátelí s klukama bez toho, aby na ně ostatní pokřikovali stupidní rýmovačky.

A ty zážitky! Jak .......................................... na lyžáku/cykláku/atd. Nemluvě o hlodech ;)

Třída se pomaličku rozpadá. Jeden kluk na gympl vůbec nenastoupil, druhý se po roce odstěhoval. Za další rok se přestěhovala další spolužačka, tantokrát však byla nahrazena jinou. ;) Loni nás tedy bylo 28 a toto číslo vydrželo až do teď. Jenže tři lidičky chtějí přejít na jinou školu. Přeji jim, ať se jim to povede, i když je mi jasné, že to bude další zásah do našeho kolektivu. Jsou to totiž zajímavé osobonosti, které nám prostě budou chybět...

Co říct? Snad jen... že je mám všechny moc ráda. A že oni jsou určitě největším důvodem, proč se ve škole cítím dobře, že se tam chvílemi i těším. :)

Těm 40% lidí, co v anketě tvrdilo, že jsou se svým kolektivem spokojeni, přeji, ať jim to dlouho vydrží, 35% nespokojených přeji, ať se to zlepší a tomu zbytku lidí, kteří si myslí, že jejich kolektiv je normální, ať si to nepokazí :)