Prokletí žirafího výculu

V minulém článku Žirafy jsem vám vylíčila, co to jsou valstně ty žirafy zač a jak moc nám lezly na mozek. Právě tímto způsobem přišla na svět tato básnička... Řadím ji k tomu nejstřelenějšímu, co jsem kdy stvořila. xD POZOR: Toto není kvalitní poezie. Čekáte-li nějaké dílo na úrovni, jdědte se podívat jinam!

Prokletí žirafího výculu

Žirafa, nevinné to zvíře-

avšak jen v přírodní podobě.

Kdo však spatří tyto kýče-

aspoň chvíli neví o sobě.

Žirafa má oči velké,

krk dost dlouhý, nohy tenké.

Jeden by řek´:"Takhle to má vypadat!"

Jenže běda, nesměla by se usmívat!

*

Úsměv, to je slabé slovo,

ona se culí.

Hubu trojúhelníkovou

vesele špulí.

Žirafy vesele si lyžují,

oči daleko za nimi vlají...

Rychle se množí a rozšiřují,

velmi početnou rodinu mají.

*

Z žiraf už se stává víra,

jejich betlém, to je síla.

Vyculená kometa má oči modré...

Žirafo skákává! Tohle není dobré...

Ne! Tohle už snad ani možné není!

Zelená rybka taky zuby cení!

Bohužel, není však pochyb,

výcul je běžný už i u ryb.

A tak děsím, děsím, děsím se znova,

neb na mě zírá vyculená sova.

I s kamarádem pštrosíkem...

Zoufalá obracím se k Bohu,

zoufalá, a s prosíkem,

ať svou tvorbu hlídá si trochu.

Na památku těm, na něž se nedá zapomenout