Žirafy

Tentokrát jsem dlouho zvažovala, kam tento článek zařadím, nakonec jsem se však rozhodle pro tuto rubriku, ačkoli pro ni není tak úplně typický. A pak mě napadla ta nejhorší možnost - napíšu články dva. Tento jako úvodní a pak ten, kvůli němuž píšu tento xD Ale neberte mě vážně...

Katka měla jednou takové zvláštní období, jež se projevovalo kreslením vytlemených žiraf. Začalo to neškodně, ovšem potom jim začala přisuzovat i různá povolání, vlastnosti a činnosti. Žirafy tedy dostaly mnoho a mnoho podob, ovšem - jeden znak byl společný pro všechny. Výcul. Zuby zářící jak v reklamě na Orbit. Oooooobroooovskáááá vysmátá tlama. Budiž, u žirafy obecné, je to přijatelné, jak můžete vidět na obrázku.

Ovšem když podobný výcul přisoudíte i žirafě, hrající baseball (viz 2. obrázek)... Tak už to není tak úplně normální, že? xD Vymlácené zuby, v ocase pálku, ale hlavně že se culí! Z toho vyplývá, že žirafy jsou optimistická a nezničitelná stvoření. Myslím, že nejsem pesimista, ale v mnoha případech, kdy si žirafy svůj výcul zachovávají, mě by smích určitě přešel, například na zubařském křesle. Ano, i v takovéto pozici už Katka vytvořila žirafu. xD

Stále se ptám: Kde to začalo? Prapočátky žiraf s vyskytují už v loňském sešitu zeměpisu. Je tam vyobrazena žirafa Amina, sice bez výculu, ale zato se stromečky, které jí nesahají ani po kopýtka. Na začátku letošního školního roku se obejvila žirafa obecná, zvaná Žužu, která se Katce zalíbila natolik, že se mě zeptala, jakoou žirafu má nakreslit teď. Už tehdy jsem vycítila a malér, tak jsem prohlásila, že radši neviditelnou. Katka to pojala po svém a vedle rovnice o dvou neznámých si tužkou načrtla žirafu, která stojí za stěnou, tudíž ji človíček na druhé straně zdi nemůže vidět. Ach ta inteligence, ta je občas i na škodu.

Záhy Katka zjistila, že nejen žirafy se mohou culit a stát se postrachem. Ano, postrachem! Byly všude - na sešitech, v sešitech, na písemkách (zakroužkované červenou prupiskou a označeny četnými otazníky xD), na každém volném cáru papíru... A tak Katka pořídila žirafám kamarády. Ovšemže stejně vyculené. Od toho ji neodradil ani fakt, že ryby a sovy nemají zuby... Byly prostě vyculené a basta fidli, culily se, až jsme padaly z židlí.

Žirafí invaze trvala asi dva týdny. Pak nepřestala, pak nám absolutně hráblo. Nejhůře jsem na tom byla já (nejbližší Katčina spolusedící), Katka sama (fakaticky produkovala další vytlemená stvoření) a +/- 1 lavice od nás v každém směru (zoufalství). Dodnes vidím tu situaci, jak naše matikářka sotjí před tabulí a říká: "A další je podmnožina!", zatímco jistý spolužák vytřeštil oči a nevěřicně se zeptal: "FORMA ŽIRAF?" z čehož jsme s Katkou měly samozřejmě Vánoce.

A byly to právě Vánoce, kdy žirafismus dosáhl svého vrcholu. Jeden den v posledním týdnu před prázdninami byl vyhrazen akci "Půjdem spolu do Betléma". Měli jsme vytvořit skupinky a vyrobit svůj vlastní betlém. Z naší třídy tedy putoval betlém se Simpsonovými, z ponožek a žirafí:

Povšimněte si prosím zvláště komety. Ty modré oči prostě autorovi neodpsutím. xD

A jak jsou na tom žirafy teď? Stále v nás vyvolávají záchvaty smíchu, to když například narazíme v Katčině matice žirafí tetu Anežku. Ale Katka už jich teď neprodukuje tolik. To ovšem neznamená, že už s nimi skoncovala.

Píše o nich povídky... xD

Tak to by bylo jen tak na připomínku přeživším... :) A taky abyste věděli, o čem je řeč, až si přečtete následující článek, pokud se tedy někdo takový najde ;)