Tlapka | Tlapkou psáno

Co se mi domů přistěhoval můj drahý, snažím se předstírat hospodyňku. V úklidu mě to moc nepopostrčilo, utírání prachu mě nebaví pořád stejně, ale učinila jsem značné pokroky v kuchyni. Vařím častěji a více střídám jednotlivé recepty. Zatím to sice pořád není nic těžkého, ale přece jen se můj repertoár rozšiřuje (i když pokud svěřím volbu mému drahému, stejně skoro vždycky skončíme u chilli con carne).

Mnulý týden dotáhl z obchodu kilo mrkve, přiečmž doma si hovělo dalšího půl kila mrkve z předchozího nákupu. A když jsem se ho ptala, co mám jako vyrobit z tolika mrkve, aby se nezkazila, obratem opáčil, že mrkvánky. Ty kdysi dávno jednou nebo dvakrát upekla babka. Kde se mu to vynořila v podvědomí, těžko soudit, nicméně zatnula jsem zuby a pustila se do toho. A protože ten recept je naprosto jednoduchý, výsledek báječný, k jaru se báječně hodí a tato rubrika dlouhodobě zeje prázdnotou, podělím se o něj s vámi!

[ Pokračování článku ]

Po delší době jsem se odhodlala k pokusu o uvaření něčeho nového, konkrétně jsem se rozhodla rozšířit svůj repertoár polévek o polovinu jeho současného rozsahu. Ano, stačí mi k tomu pouhopouhý jeden recept. :-D Po jednoduché gulášovce a pokusech o česnečku jsem se rozhodla pro nějakou hustší, krémovější polévku. Nakonec moje volba padla na bramboračku podle mé oblíbené příručky. Dostala jsem ji kdysi od mamky k Vánocům, jmenuje se příznačně Kuchařka pro dceru a ohromně se mi hodí, že autorka počítá s tím, že ten, kdo po kuchařce sáhne, je kuchařský analfabet a potřebuje v receptu připomenout i naprosté samozřejmosti. Pár receptů vyzoušela i mamka a zatím můžeme potvrdit heslo knihy "jak uspět hned napoprvé".

[ Pokračování článku ]

Jsem česnekomil. Jakmile mě začne škrábat v krku, naordinuju si horký čaj s rumem, horkou vanu a horkou česnekačku nebo vývar. A topinky s česnekem. A česnekovou pomazánku nebo dresing. A vůbec, jím to všechno, aniž by mě škrábalo v krku. Už jsem vám říkala, že necítím? :-D

Přirozeně jsem se chtěla naučit uvařit si česnečku sama. Není taková, jako v hospůdce, co mám pod kopcem (tam u dna talíře fakt slzím), ale i tak je dobrá. A hlavně, jak je u mě zvykem, fakt jednoduchá. Věřím ale, že jednou se doberu k takové té, co jednou lžičkou zabíjí i oživuje. Ale tak zase můžu tvrdit, že tahle, bez sádla, je dietnější. :-D

[ Pokračování článku ]

Nedělám si iluze, že následující chuťovku neznáte nebo byste ji bez receptu nezvládli připravit, přesto ji sem musím napsat - zejména proto, že jsem měla sama ohromnou radost, když se mi připomněla, protože jsem ji naprosto vytěsnila z paměti a jedla ji naposledy před několika lety. Navíc je začátek jara, takže ovoce přijde vhod... no a u učení na blížící se zkoušky nebo čtvrtletky a pololetky je to vítaná obměna chipsů a podobně. Zase to nebudeme se zdravou stravou přehánět a přidáme i čokoládu. :-D

[ Pokračování článku ]

Má snaha naučit se připravovat nová jídla neutuchá. Na blogu se zatím neobjevují, protože jednou je vždy vařím s mamkou a pak je zkouším ještě sama (což přirozeně nedělám hned druhý den), než si troufnu sem recept zveřejnit jako zvládnutý. Tenhle je ovšem tak krásně jednoduchý, že jsem ho dělala rovnou sama.

Smažák není zdravý pokrm a ani nic, čím by se zdatné hospodyňky chlubily, ale na druhou stranu je to něco, co si jednou za čas dá snad každý. Pro začátečníka v kuchyni, jako jsem já, navíc s handicapem ztraceného čichu, je tohle jídlo perfektní na přípravu, protože se obejdeme bez dochucování kořením (včetně soli, protože sýr je slaný dost). Lehčí už to snad být nemůže!

[ Pokračování článku ]

Pod tímto názvem se skrývá jedno z amerických jídel - mac´n´cheese. Takto ho zamaskovala a zmasakrovala moje babička, která má problém s cizími názvy. Pro ni bylo v Thajsku před 10 lety obrovské tiramisu, takže buďme rádi, mekenzí mohlo dopadnout i hůř. Sice jsem taky napoprvé měla problém s interpretací, když toto záhadné slovo padlo poprvé, ale teď už jsem mekenzí přijala do svého slovníku.

Jde o "zapečené nudle po americku", jednoduché a rychlé jídlo. Pokud tedy po mém vzoru nestrávíte skoro půlhodinu hledáním kukuřice v mrazáku. Za tento recept musím poděkovat Terce, která mě s ním seznámila a s níž jsem ho vařila dvakrát. Teď jsem ale před tímto úkolem stála sama. A jak jsem obstála?

[ Pokračování článku ]

Proč falešná? Protože jejím základem není maso. Má tady poněkud nesmělou náhradu v podobě párku, takže chápu, že některým z vás to může připadat jako hanobení gulášových pokrmů. Tento název mám ale zažitý, a tak se snažím signalizovat určitou "zfušovanost" zbytkem jména. Ať už se ale rozhodneme pro jakýkoli pojem, jde o docela jednoduchou (jak jinak, že, když to zvládnu i já) a rychlou záležitost. Ráda jí vždycky uvařím celý kotel, protože chutná i babce s dědou. Je to dobré řešení v případě, kdy si už večer chcete navařit na následující den, protože nejlíp chutná, když se uleží.

[ Pokračování článku ]

Než se pustím do nových receptů, svědomí mi nedovolí sem nedat své první jídlo - a snad jediné, které ovládám naprosto spolehlivě.

Zapékané palačinky mají několik naprosto nesporných výhod:

základní suroviny - nikdy se mi nestalo, že bych neměla doma potřebné věci, přestože jsme se pro vaření rozhodla z ničeho nic
likvidace zbytků všeho druhu - zeleniny, sýra, šunky...
naprosto jednoduché - když to říkám já, můžete mi věřit :D
variabilní jako pizza - masožravec si dá quattro salami, vegetarián quattro formaggi, vegan quattro zelenino (a odmyslí si složení těsta :D) a všežravec na co bude mít chuť. Navíc můžete připravit i všechny varianty zároveň, není problém každému přizpůsobit jeho porci.
nemusí se konzumovat hned - když uděláte větší množství, klidně vydrží v ledničce do druhého dne
když v půlce vaření zjistíte, že máte fakt hlad, nemusíte recept dotáhnout do konce a pořád máte dobré jídlo :D
[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi