Když vzpomínám na své studium na místním gymplu, mezi výhody těchto let rozhodně řadím, že jsem se obešla bez každodenního dojíždění. Po maturitě jsem si musela zvyknout, jak to vlastně v MHD chodí. Ne, že bych byla úplný barbar, který teprve vynalezl kolo, ale přeci jen doprava po našem městečku funguje jinak než mezi ním a třetím největším městem v republice. Kde je jaká zóna, v kterém buse hlásím, kam jedu a kde si můžu "pípnout" sama, zástávky o více stanovištích, studentské slevy na určité typy jízdenek, to vše jsem tady nemusela řešit.

Někdy před rokem touhle dobou jsem náhodou přišla k novému hobby. Babka k velké objednávce ze zahradnictví dostala jako dárek třípatrovou bylinkovou zahrádku i se semínky. Ujala jsem se jich a celé léto si zpestřila sklízením vlastní petržele, pažitky a rukoly. Povedlo se mi taky nasušit asi-tymián, jehož zásoby máme doteď, a udala jsem i vypěstovanou rukolu, kterou jsem v první fázi jejího růstu považovala za mlíčí. Nakonec jsme ji identifikovali včas a nazmar tak nepřišla. Ono to totiž neprobíhalo zase tak snadno - babka semínka zasela, ale nezaznačila si, jaká a kam. Adrenalin po celou sezónu zajištěn!

Do třetice všeho dobrého... i zlého.

29. února, den jako stvořený pro vybočení ze stereotypu. Příležitost užít si pár věcí postavených na hlavu. Využili jste ji, ať už dobrovolně nebo ne? :)

Na počátku roku 2016 je vhodné dopsat trojčlánek z roku 2015 o dovolené z léta 2014. Tra-pás! :-D

Jak jsem předesílala, splnila jsem si další ze svých 101 přání - zkusit nový sport. Napadaly mě různé varianty, jakou disciplínu bych chtěla zkusit. V létě jsem sázela na beach volejbal, dosud se mi poštěstil jen klasický šestkový v hale. Jenže buď bylo 45 stupňů ve stínu a zákaz všeho, aby to s člověkem netřísklo, nebo se všichni rozprchli na dovolené nebo jsem státnicovala. Pak jsem v hlavě nosila myšlenku vrátit se na chvíli na gympl a konečně prubnout lezeckou stěnu. Ale kdyby mě tam viděl někdo z tělocvikářů, tak to s ním praští, a hlavně bych v tomto případě potřebovala někoho, kdo už lezení zná, aby mě zaučil. Nakonec mě osud zavál do malého fitka (ano, vidíte dobře) na TRX, jumping a bosu (pořád vidíte dobře, možná máte mžitky před očima, ale nezdá se vám to). Možná někdo z vás hledá novou aktivitu nebo zkušenosti s těmito, tak třeba je najdete tady. Vše je psáno z pohledu někoho, kdo měl fyzičku pod nulou, tyhle činnosti zkoušel poprvé a je antitalent na synchronizované pohyby, nedejbože taneční kroky. :)

My Lvi rádi dostáváme dárky. Obzvláště Lvice. Takže jsem přivítala, když se mě můj drahý zeptal, jestli bych s ním nejela do Prahy na vyjížďku po Vltavě. Původně dostala poukaz jeho mamka, ale nechtělo se jí, a tak jsme počátkem září vyrazili my. Do Práglu, heleeee!

Letošní léto jsem z donucení strávila doma a oživením mi bylo jen pár jednodenních výletů. Přivedlo mě to k myšlence, že příští rok vyrazím na pořádný výlet po českých luzích a hájích. Chci na Říp, na stezku v korunách stromů u Lipna, do Českého ráje, na milion míst, kam mám z Ostravy daleko. Na tuto myšlenku mě přivedly České dráhy, když studentům nabídly 14denní jízdenku na všechny vlaky za tisícovku. Podobnou akci prý mají každé léto, tak snad mě nezradí. No a když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi (doufám, že tohle pořekadlo je stále košer - nebo spíš halal?), takže jsem zajásala, když jsem se dočetla, že provoz ve zrenovované výstavní síni našeho městečka zahájí putovní expozice iQPARKu. Liberec je totiž jedním z míst, které můj inventář zahrnuje. Upřímně, jsem radši, že k nám dovezli pár hlavolamů, než bílé tygry. :)

Mám za sebou dost výživný týden. Po státnicích jsem obrážela snad všecky známé a rodinu, ochutnala při přípitcích víno, pivo a tvrdé, navštívila několik měst za různým účelem a bylo toho na pět článků, ale chci se zaměřit na kulturní část tohoto týdne. U nás na severu se toho prostě děje tolik, že nevíte, kam dřív skočit.

Moc se mi v tom nechtělo pitvat, ale říkám si, že bych měla upřesnit, co mě přivedlo na konci března do nemocnice, protože se to může stát i někomu jinému a sdílená zkušenost mu třeba pomůže. Víte, jak jsou vždy v příbalovém letáku vypsány všemožné a mnohdy i dost děsivé vedlejší a nežádoucí účinky? Musí tam být, i kdyby hrozily jednomu člověku z davu. A ono se to opravdu může stát. Ve sportce nevyhrajete, ale tuhle smůlu mít můžete.