Tento duben byl... vskutku aprílový. Od začtáku až do konce.

Březen, za kamna vlezem. Nejradši bych se toho držela, ale čekalo mě vyřizování spousty věcí. A několik překvapení.

Únor je nejkratší měsíc v roce, ale i tak nám přinesl spoustu pěkných momentů. Asi nevydají na žádné velké povídání, ale za zmínku - a zejména za zapamatování - určitě stojí.

Slibovala jsem, že budu po Novém roce psát častěji, že? Povídali, že mu hráli... ne, vážně. Články budou. Stalo se pár věcí, díky nimž mám dokonce nápady na další články. A taky pár, proč mám na ně ještě méně času, než jsem předpokládala...*

Už téměř tradiční měsíční shrnutí - v novém roce se snad zadaří publikovat i ty rozepsané články na různá témata. Pokud to bude lepší rok než letos, protože teď už opravdu... jen čekáme, až tenhle skončí. Díky 2020, stačilo.

Nic zvláštního se nestalo, pršelo a pak přestalo, jak to bejvá, když je listopad... kecala bych, semlelo se toho dost. A tentokrát to byl koncentrát tohoto letošního divného roku.

Vynechme klišoidní úvod o tom, jak čas letí, a rovnýma nohama k tomu, co říjen přinesl! Tenhle rok už asi dokončím v tomto stylu, ale mám už i nápady na pár jiných článků, tak doufám, že z nich brzy vzejde něco kloudného. Jeden nápad, který mě cvrnknul do nosu před usnutím a považovala jsem ho za zajímavý a originální, jsem zapomněla a dost mě to vytáčí, tak snad se stane zázrak a ještě si vzpomenu... ale teď se ještě ohlídněme do minulosti.

Tak jsem si říkala, že už ani přesně nevím, kolikátého září je, a ono je sedmého října. Hmmmm. Hmmmmmm!

Sluší se aspoň jednou do měsíce připomenout existenci mé maličkosti. Našich maličkostí.

Vážně je půlka roku za námi? Fakt. To celkem zírám... pocitově jsem zamrzla někdy v první půlce května. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale byla by škoda si z června nic neodnést, protože mi přinesl spoustu zajímavých věcí. Ruku na srdce, pro mě je teď zajímavý skoro každý prd, ale co. Hlavně mít z čeho mít radost!