Prázdninové ozvěny

Sluší se aspoň jednou do měsíce připomenout existenci mé maličkosti. Našich maličkostí.

Červenec plynul v pomalejším tempu než červen. Nesl se hlavně ve znamení návštěv - postupně se tady prostřídaly různé skupiny přátel a rodiny. Aťka si je motala kolem prstu a zbytek dělal křoví. Dokonce i Terka Wa se při pohledu na ni neubránila prohlášení, že v ní Aťka snad probudí mateřské pudy - tak za pět let. Jednu schůzku jsme absolvovali taky na zahrádce u hospůdky, kde jsem vyděsila servírku svým pokusem objednat si něco bez alkoholu, kofeinu, bublinek, laktózy a tropického ovoce. Ano, seděla jsem tam o kohoutkovce. 

Dieta při kojení v kostce. Doslova.

Další zajímavostí měsíce byla mamčina dovolená v Maďarsku. Hotel jsem jí našla a objednala já, tak jsem doufala, že jsme se s Ištvánem dobře pochopili a mamka nebude muset někde kempovat. Naštěstí mi ještě ten den posílala krásné fotky a slova chvály, jak krásný hotel a na dobrém místě to je. Ufff.

Pro nás to znamenalo, že jsme skoro týden hospodařili doma sami. Uvařila jsem pár osvědčených jídel a pak zkusila domácí verzi ťamanských nudlí. Nudle jako originál nechutnaly, ale maso a zeleninu jsem celkem trefila, i když jsem použila naprosto nečínská dochucovadla, juch. Za asijskou kuchyni bych to vydávat nemohla, ale dobré byly, takže spokojenost. Taky jsme vybrali a objednali novou žehličku, což byla celkem komedie, protože jsme pořád hledali nová doporučení a tipy známých a pořád nám vycházela jedna žehlička, ale pořád jsme hledali dál, vybrali jinou, tu mezitím vyprodali a tak máme tu původní. Všechny cesty vedou do Říma a k Philips divnýkód.

Aťka udělala parádních pár pokroků. Červencové očkování zvládla se ctí, stejně tak nastřelení náušniček. Naučila se otáčet z bříška zpátky na záda. Poprvé s ní byl doma tatínek sám, abych mohla vyrazit ven (bohužel k zubaři a brzo si to zopakuju). Naučila se večer neusínat v houpacím vaku, ale lehátku, což už se více blíží postýlce.

Pokusy, aby usínala v ní nebo u mě končily více než hodinovým usilovným řevem a následným kojením navíc, takže se zatím spokojíme s tímto pokrokem.

Na začátku srpna mě pak začala Aťka budit na kojení jen 2x za noc, což mě potěšilo a osvěžilo převelice. Nyní jen zatlačuji slzu, protože jsem vzhůru tak 5x za noc a z toho jednou tak na dvě hodiny, bo srpnové očkování. Při oslavách svého prvního půl roku už váží přes 8 kilo a doktor mi naznačil, že vykojit půlroční dítě do takové velikosti je úctyhodný výkon. A aby byla ještě větší, na oslavu dostala místo dortu svůj první příkrm.

Potlačila jsem nervozitu, co budu dělat, když nebude vědět, co se lžičkou a nemlékem v puse, když jí to nebude chutnat, když nebude umět polykat, když se bude dusit, když bude ječet, ohřála s mamkou první mrkev a usadila Aťku do židličky. A ona opravdu plakala - že chce víc, ještě a rychleji. Po pár dnech pochopila, že ta párvteřinová pauza mezi sousty je nezbytná pro nabrání další lžičky a už ji krmíme za mírnější zvukové kulisy. Ufff.

I já jsem oslavila narozeniny a po dlouhé době jsem cítila, jako že se na ně tak nějak fakt těším. A bylo proč, proběhly ve velmi pohodové atmosféře a dostala jsem bezvadné dárečky. Babka si odpustila kraviny a dala mi praktické věci plus něco z mého vlastního výběru, takže se mi tu nezačaly znovu hromadit nepotřebné krámy, kterých jsem se pracně zbavovala. Dostala jsem svůj premiérový sešit na bujo (snad ho stihnu do ledna zabydlet, pěkný článek čerstvě vydala Boudicca) a Tom se pochlapil s kaligrafickým perem, což se k bujo krásně hodí. Ani nevím, kdo ten den hlídal Aťku, jak jsem seděla a čmárala si různými hroty. Hádám, že jsem si tím zkazila šanci na výhru při debutu v soutěži Matka roku, ale co, dítě je spokojená a já jsem byla taky, protože jsem si nádherně vyčistila hlavu.

Narozeniny však přinesly i konec platnosti mého řidičáku. Drahý, který ji řešil na jaře, mě ujišťoval, že žádý stres, že kvůli korony mají o několik měsíců automaticky prodlouženou platnost. Naštěstí jsem si to ověřila, platí to pro řidičáky končící v únoru až srpnu. Můj propadne 6. září, takže jsem zaklela a objednala se na úřad. Dneska jsem tam volala znovu a domluvila si na zítra vyzvednutí. Teď se biju do hlavy, protože jen kráva se objedná do centra města prvního září na osmou ranní. No co, nějak to přežiju. Budu při tom myslet na to, že mi přišly peníze za proplacenou nevyčerpanou dovolenou a požádala jsem si i o odměny za otázky pro kvíz, takže jsem solventnější o pár Palackých. Na to, že otázky tvořím občas při dopoledním houpání Aťky, bezvadný přivýdělek. 

Kromě bujo, který jsem začala okamžitě zabydlovat, jsem si po měsících užila i jiné formy relaxu. Přečetla jsem první knihu (Šikmý kostel), napsala dopis a vyrazila do sousedního města na zmrzlinu a procházku. Ta hlavní zábava se však konala hned začátkem srpna, kdy jsem hostila milou návštěvu - ale to by vydalo na samostatný článek...

Tak snad dřív než za měsíc!

Mějte se krásně a užívejte si (babí) léto, jak jen to půjde!