Lednové momentky

Slibovala jsem, že budu po Novém roce psát častěji, že? Povídali, že mu hráli... ne, vážně. Články budou. Stalo se pár věcí, díky nimž mám dokonce nápady na další články. A taky pár, proč mám na ně ještě méně času, než jsem předpokládala...***

Vstup do nového roku se příliš nezdařil. Během pouhých pár dní jsem dostala hned několik špatných zpráv. Fakt špatných. Ale nepřísluší mi je zde rozebírat, uvádím to jen proto, aby bylo jasné, že jsem se ještě pár dní plácala v mizérii ála 2020. Ale pak se snad vše začalo vyrovnávat.

Lednem jsem poprvé proplula se svým novým diářem ve stylu bujo (článek bude... někdy... prostě vlastnoručně načrtnutý diář) a ohromně jsem si to užívala. Sebrala jsem odvahu pochlubit se na skupině podobných maniaků a můj nápad získal pro mě neuvěřitelných 82 palců nahoru a několik velmi potěšujících komentářů. Ale hlavně, hlavně mi můj leden ohromně vyhovoval a dobře sloužil, což je základ každého diáře, že jo. Začala jsem si značit průběh nocí a jupí, víc než půlku čtverečků jsem vybarvila zeleně, což znamená dobré noci. Aťka začala lépe spát a já jsem k ní několikrát vstávala poprvé až po druhé hodině ranní - nebo dokonce i později!

Díky diáři mám taky zachyceno několik pěkných momentů - společnou mírně melancholickou procházku, sněhovou nadílku, kterou si Aťka ohromně užila koukáním z okna, poštěstilo se mi urvta pro sebe i několik hodin o samotě a taky na telefonáty s Katkou, i když ne vždy to bylo veselé povídání. Dostala jsem také fotkubabičky, které jsem posílala dárek jako Ježíškovo vnouče.

S velkou radostí a trochou pýchy jsem také sklidila reakce na své nakládané hermelíny. Nejprve se ozvala Katka, že jsou fakt dobré. Za čtrnáct dní sebral odvahu je otevřít můj drahý. Trochu se toho bál, protože vůči příliš mastným potravinám je vždycky opatrný, a tihle chlapci plavali měsíc v oleji. Ale když ochutnal, vypadal tak nadšeně, že jsem si říkala, že si mě snad vezme. Původně si naložil jen kousek jednoho sýra, ale pak si vzal ještě celý další, že když se z toho po, tak to bude stát za to. Což je z jeho strany asi největší možné uznání. :-D A na sklonku ledna mi volal i otčím, že jsou vyloženě úžasné a jestli mu naložím dalších pět lahví na narozeniny. Což je asi největší možné uznání z jeho strany! :-D

A pak mi jednou zazvonil telefon. Tedy, nezazvonil. Uspávala jsem Aťku, a tak byl ztišený. Ale jakmile jsem viděla SMS od kolegyně, že pro mě má pracovní nabídku, tak jsem si říkala, áááá, zase nemůžou najít někoho, kdo povede přípravné kurzy k přijímačkám. Kdepak!

...no, vedu je.

Takže jsem zavítala do práce pro služební notebook. Navštívila jsem své pracoviště po roce. Když jsem za sebou tehdy zabouchla dveře, nevěděla jsem, že se nevrátím ani pro své věci. A teď jsem se vrátila do téměř liduprázdné školy, kde přibyla spousta nového vybavení, přestěhovali všechny možné místnosti vřetně ředitelny a studijního oddělení, obměnili půl personálu včetně ředitele a tak. Jiný svět, ale vyvolala ve mně poměrně dobré pocity. Než jsem si prohlídla ten software, přes který kurzy povedu. :-D

Tudíž sedím v přípravách a Aťku hlídá tatínek. Ale baví mě to. I když z té online výuky mám strach...

A pak, zrovna když jsem dodělávala oběd, hlídala Aťku a stahovala software pro výuku, jsem najednou pocítila potřebu udělat něco, co bych nikdy nehádala a absolutně netuším, proč mi to zrovna v tu chvíli vytanulo na mysli. Něco, co se ke mně nehodí, což vám potvrdí každý, kdo zná mé sklony a schopnosti v této oblasti. Pár dní jsem odolávala, ale pak jsem si za odměnu za ty kurzy koupila pár věcí, co by byly ještě před měsícem spíš za trest, a jdu do toho. Ale o tom až příště. :-)

Tak co, přinesl vám už nový rok vytoužené změny? A do čeho tipujete, že jsem se pustila? A stihli jste už letos něco naprosto nového?