Tlapka | Prosincové ozvěny

Už téměř tradiční měsíční shrnutí - v novém roce se snad zadaří publikovat i ty rozepsané články na různá témata. Pokud to bude lepší rok než letos, protože teď už opravdu... jen čekáme, až tenhle skončí. Díky 2020, stačilo.

Prosinec začal nadmíru výtečně - tam, kde listopad skončil. Děda nám volal z nemocnice, že mu večer dali na pokoj chlapa a ráno zjistili, že je c-pozitivní.

"To je absurdní," pamatuju si sou první reakci, když mi to mamka vynervená říkala. Pocit neskutečnosti totiž převážil nad vztekem nebo strachem, protože tohle prostě je šílené. Na jednu stranu slýcháte, jak zdravotníci dřou a padají na hubu, a z jejich vlastních řad pak přijde takový kiks v oblasti elementární logi(sti)ky. Nevím, co je horší verze - že ve špitále nemají dost míst, aby izolovali pacienta na pár hodin, než dostanou výsledky jeho testu, nebo to, že to neřeší, místo by bylo, ale prostě chlapa šoupnou na pokoj k někomu, kdo splňuje všechna základní riziková kritéria. Věk 75+, váha 130+, kardiak, diabetik...

Takže děda šel taky na testy a co myslíte, měl ho tam? Měl! A pak se stal tak trochu vánoční zázrak, štěstí v neštěstí. Děda měl bezpříznakový průběh! A tak nám pro změnu volala jeho doktorka, že vlastně může jít domů a karanténu si odbýt tam. To, že ještě nemá dořešený ten zlomený obratel ani zánět žlučníku a že může doma nakazit dalších pět lidí, a to včetně dalšího rizikového a kojence, ji moc nezajímalo a je mi hrozně líto, jakým způsobem s mamkou jednala. Opominu fakt, že jsme dědu neměli kde dát, protože jeho hospitalizaci jsme využili k vyklizení a vymalování ložnice, aby se vrátil do čistého a nového a vlezla se mu tam objednaná polohovací postel. Tahle situace mě mrzí po tolika stránkách.. výsměch všem, co tu situaci tak obětavě zachraňují. Kdyby ho nakazila navzdory všem opatřením nemocná sestra, je to nešťastné, ale tak nějak... pochopitelné. Ale takhle? A ta následná komunikace, kteoru tady rozmazávat nebudu, protože těch problémů tam bylo mnohem více, ale co - hlavní je, že děda je doma, srůstá a rehabilituje. 

Jo a ještě musím říct, že má tu nejlepší péči. V pondělí po jeho návratu jsem za ním šla posedět a viděla, jak chystá s babkou léky na příští týden. Deset minut jsem se výtečně bavila a pak mi s hrůzou došlo, že musím zakročit, pokud nechci přijít o oba prarodiče - jednoho násilně a druhého otravou léky. Tudíž jsem radši vyprovodila babku, vyházela léky, které se anonymně válely vyloupnuté v šuplíku a jakmil jsem rozchodila krabičky s léky s tužkou přepsanými názvy, nastolila jsem nové pořádky.

Aťce se dařilo dobře a tři noci po sobě krásně spala, což se velmi příznivě odrazilo na mé náladě. A tak vzápětí, aby se to vyrovnalo, mě začala budit pětkrát za noc. To je tak, když desetiměsíční miminko má jen dva zuby... takže jí teď velmi pravděpodobně roste více najednou. Takže využívám příležitosti, že mám doma Toma a mamku, odpoledne jim vrazím dítě do kočárku a jdu se aspoň na hodinku prospat. Hlavní ale je, aby madam byla v pořádku. Což podle pediatra je - zdravá, krásná a ENORMNĺ. I tak lze nazvat, že potřebuje oblečení o dvě čísla větší, ano.

Každopádně těch pár dní jsem využila maximálně. Jako Ježíškovo vnouče jsem splnila ještě jedno přání (fotoalba), vykrájela perníčky, udělala generálku v kořenkách, dopsala dopis... Jeden večer jsem dole, v utajení před mým drahým, naložila jako dárky tři sklenice hermelínů. Sklidily úspěch, ale ještě je nikdo nejedl, tak snad obdarované nepokrutí. :-D Druhý den jsem sklenice nazdobila a znovu jsem popojela i s fotoalbem a přípravou nového diáře, o němž bych brzy taky ráda napsala. Celkově se letos musím pochválit, dárků jsme kupovali letos méně, ale myslím, že jsme se všichni o to lépe trefili - žádné hromadění věcí, jen spotřební věci nebo na míru. Třeba pro Toma jsem nechala od Katky namalovat tričko s dračí hlavou podle fotky, když to původní musel vyhodit.

Ještě před nástupem další vlny jsem navíc uspořádala oběd pro otčíma a babičku, protože co máme Aťku, tak tu nebyli a malou mimo kočárek ani moc neviděli. Upekla jsem mrkvánky, připravila česnekačku s tvarůžkama a topinkou, připravila pečenou krkovičku s marinádou a na zobání plněné brambory. Babička si to moc užila, otčím vše podle očekávání, takže úspěšná akce. A stejně tak online sraz místní partyje, díky vám za něj, protože bylo skvělé vás zase slyšet a některé i vidět aspoň takto, když ne naživo. :-)

Konec roku byl zase ve znamení dne blbec. Hlavně poslední úterý. Museli jsme s Aťkou k pediatrovi, protože den předtím hodně blinkala. Při té příležitosti jsme zjistili, že v autě se vybila baterka. Do věčných lovišť odešla i naše rychlovarná konvice a žárovky ve dvou lampách. Objednávala jsem tedy z Datartu novou a říkám si, koupím i flešku, ať mám kam zálohovat fotky. Ha. Fleška pouze na pobočkách, nikoli k zaslání poštou. Bozkajtě ma v riť. Tak jsem to objednala jen konvici. Prst mě svrběl dát platbu převodem, ale nakonec jsem zvolila platbu kartou. Ta se nepovedla, takže jsem už vzteklá psala na infolinku, jestli to můžou změnit na převod, protože bez platby konvice bude týden hnípat na skladě a ta rezervní, co má ani ne litr objemu a hrozně z ní teče při nalévání bokem, mě strašidelně vytáčí. Vzápětí mi přišel automatický e-mail, že kvůli selhání platební brány mi platbu změnili na dobírku bez navýšení ceny. Ufff.

Pošta si tak mírně spravila reputaci poté, co Tomův balík s dárky, objednaný na sklonku listopadu, ztratili. A to nemluvím o tom, co vyvádějí s dárkem pro Barjohovy. Ten už jim týden vozí z pošty domů. Borec mi volal, jestli jsem doma, už v pondělí. Tak říkám, že já v tom bytě adresátů nebydlím, ale že oni doma jsou (což jsem měla zjištěné), a myslíte, že zvonil? Vykašlal se na to! Jeho úterní kolega se také neobtěžoval. No a dneska zazvonil a než došli ke zvonku, tak zase odjel. Chápu, že nestíhají, ale nebude to tím, že kvůli svému přístupu vozí jeden balíček natřikrát?

Tolik tedy k prosincovému dění, co mě tak narychlo napadlo. Jak vidíte, je toho spousta a na Vánoce ani nepřišla řeč... :-) Ale co k nim říct? Letos víc než jindy jsme prostě byli rádi a vděční, že jsme je strávili všichni a spolu.

Drazí moji, musím běžet vařit kaši. Díky, že jsem s vámi mohla tenhle rok sdílet a těším se na ten další. Nechť nám přinese jen to dobré a slovu pozitivní se vrátí jeho původní význam! Myslím, že si to všichni zasloužíme víc než dost.

S vírou v lepší zítřky,

Tlapka