Říjnové ozvěny

Vynechme klišoidní úvod o tom, jak čas letí, a rovnýma nohama k tomu, co říjen přinesl! Tenhle rok už asi dokončím v tomto stylu, ale mám už i nápady na pár jiných článků, tak doufám, že z nich brzy vzejde něco kloudného. Jeden nápad, který mě cvrnknul do nosu před usnutím a považovala jsem ho za zajímavý a originální, jsem zapomněla a dost mě to vytáčí, tak snad se stane zázrak a ještě si vzpomenu... ale teď se ještě ohlídněme do minulosti.

Už přes měsíc žiju s inženýrem. Tomova diplomka... no, slavila úspěch by bylo silné tvrzení, ale obhájil a já mám doma inženýra. Úleva všech zúčastněných neskutečná a oslava umocněná tím, že Aťka se ten den začala plazit. Uronila jsem kroupu, když se párkrát odrazila nohama, chytila hračku a měla neuvěřitelnou radost z toho, že si ji vzala sama. Dělá ohromné pokroky. Kromě plazení už přesedlala do sporťáku a taky odmítla svůj milovaný hojdavak a dopoledne dříme v cestovní postýlce. Sice usínání tam se zatím neobjede bez kňourání, ale ano, řekněme, že spí v postýlce.

Na kontrole u pediatra jsme se dozvěděli, že naše malinkaté líbezné miminko stále spadá do pásma obrů. Za odměnu jí nasadil nové, první opravdové náušnice, které jsme koupili v Ostravě. Mamka zašla očíhnout terén a vyfotila plata s dětskými šperky, na první pohled padly tyhle do oka mně i jí, Tom a jeho mamka taky nebyli proti, no a naživo se nám líbily nejvíc všem, tak výběr proběhl rychleji, než jsem se obávala. A z Aťky máme rázem místo miminka malou holčičku. Nosí velké oblečení, náušničky a prořezal se jí první zub. Kde je to miminko? Miminko!

Mezi nejhezčí momenty měsíce řadím procházku naším městem den poté, co Tom dokončil školu. Původně měli jít jen oni dva s Aťkou a já jsem se chtěla natáhnout a dospat, jenže svítilo sluníčko, dokonce hřálo, takže jsem se hecla a vyrazila s nimi. Obkroužili jsme celé centrum a na spoustě míst jsme si zavzpomínali na různé historky s nimi spojené nebo na lidi, o nichž jsme dlouho neslyšeli. Rozhodla jsem se, že o té procházce Aťce napíšu dopis a něco jí o těch místech napíšu. Založila jsem jí totiž krabici, kam dávám různé vzpomínky a sem tam jí napíšu dopis (zatím myslím dva), a i když tenhle jsem neplánovala, chci ho pro ni. I s mapkou a vyznačenou trasou. A kdybyste si ťukali na čelo, že se nudím a mám hodně času, tak... jsem se k tomu za těch pět týdnů ještě nedostala a mapa tu čeká v liště na vytištění. :-D

Pár vzácných volných chvil jsem pro sebe ale přece jen utrhla, protože mamka začala zase chodit do práce "na střídáka". Poprvé jsem se pokusila cvičit jógu. Protože ale znám své možnosti a schopnosti správného provádění cviků, natož podle tutoriálu z youtube bez dohledu, postupně jsem snižovala nároky, až jsem se dostala k 20minutové protahovací sestavě, která měla do jógy daleko. Ale prokřupalo mě pěkně a vyčistila jsem si hlavu.

Konečně se mi podařilo seřadit a smysluplně spárovat k sobě fotky tak, jak je vtěsnám do fotoalba z uplynulých dvou let. Několik předchozích pokusů neproběhlo úspěšně, ale teď jsem našla ty správné kombinace. Doufám, že jsem se někde nesekla. Protože zohlednit chronologii, tématiku a počet fotek s ohledem na volné stránky a dvojstránky v albu vyžadovalo silnou vůli a soukromé státnice z logistiky. A nejhorší je, že mě to bavilo. :-D

Našla jsem si také pár chvil pro ostatní. Mimo běžnou komunikaci se mi povedlo přesvědčit kamarádku z gymplu, že když se po letech ozvenaší třídní, tak to nebude trapné, ale že ji to potěší. A o den později mě Katka k podobnému kroku přiměla u další naší spolužačky. :-D Co dáš, to dostaneš? Taky jsem se připojila k online vysílání Chytrého kvízu a zahrála si dva speciály. Sice se zpožděním a bez zapisování odpovědí, jen jsem poslouchala přes sluchátka u uspávání, nicméně i to je pokrok. Pokročila jsem i s přípravou svého diáře na příští rok a s vánočními dárky - pár jsem jich vymyslela a i když některé jsou poměrně experimentální, jsem s těmi nápady spokojená. Kéž by naši dodrželi své výhrůžky, že letos uděláme Vánoce jen s minimem malých dárků. Vůbec by mi to nevadilo, spíš naopak. Vždyť ani Aťka ještě nebude mít letos z Vánoc rozum, no a my ostatní už víme, že na dárcích zase tolik nezáleží. No a já jsem měla upřímnou radost z toho, že jsem vyhodila krabici archivovaných písemek a vytřídila Aťce oblečení, takže nač tady skladovat další žďorba, jen aby se něco koupilo, že jo.

Svatý Martin na bílém koni zase nedorazil, ale i tak už se podzim láme do zimy. Dávejte na sebe v těch mlhách pozor! :-)

A co váš říjen? Přinesl vám nějaké milníky, nebo se vezete v pokojném tempu?