Kurz programování, na který jsem se přihlásila, spěje do svého finiše. Takže pokud se vám zdá, že jsem tady na blogu málo, nepletete se. Jakmile si Aťule dá obědového šlofíka, běžím pro talíř s obědem a pak čučím do počítače. Ale ne na tento server. Na čím dál víc podivnější věci, které tvořím:

Poznáte?

Srpen má vždycky po mých narozeninách už takovou tu nedělní pachuť. Když teď nechodím do práce, očekávala bych, že vymizí, ale ne. Druhá polovina léta je vždycky méně uvolněná, co se dá dělat. Ale i tak srpen přinesl spoustu hezkých chvil.

První měsíc v novém domě. Hledání systému, režimu, místa pro každé žďorbo. A taky měsíc, kdy jsem si zase trochu čuchla ke společenskému životu. Měsíc, který má tu nejletnější atmosféru ze všech.

Takové jaro jsem ještě nezažila. Co duben začal, květen a červen rozjížděl ve velkém.

Tento duben byl... vskutku aprílový. Od začtáku až do konce.

Březen, za kamna vlezem. Nejradši bych se toho držela, ale čekalo mě vyřizování spousty věcí. A několik překvapení.

Únor je nejkratší měsíc v roce, ale i tak nám přinesl spoustu pěkných momentů. Asi nevydají na žádné velké povídání, ale za zmínku - a zejména za zapamatování - určitě stojí.

Slibovala jsem, že budu po Novém roce psát častěji, že? Povídali, že mu hráli... ne, vážně. Články budou. Stalo se pár věcí, díky nimž mám dokonce nápady na další články. A taky pár, proč mám na ně ještě méně času, než jsem předpokládala...*

Už téměř tradiční měsíční shrnutí - v novém roce se snad zadaří publikovat i ty rozepsané články na různá témata. Pokud to bude lepší rok než letos, protože teď už opravdu... jen čekáme, až tenhle skončí. Díky 2020, stačilo.

Nic zvláštního se nestalo, pršelo a pak přestalo, jak to bejvá, když je listopad... kecala bych, semlelo se toho dost. A tentokrát to byl koncentrát tohoto letošního divného roku.