Že mám pozitivní vztah ke zvířatům, je všeobecně známo. Jsem bývalá agiliťačka, mám doma dva psy a ostatně už jen můj nick tady má svůj význam, že. Jako malá jsem koukala na Chcete mě? a před Vánoci s babičkou posílala balíček s dárky do nějakého útulku. Teď je mi dvaadvacet a vracím se ke kořenům. :)

Víte, nevěřím na charitu typu "dejte mi 50 korun a nakrmíme Afriku/zachráníme pralesy/zabráníme vybíjení velryb. Co vůbec neuznávám, jsou pouliční výběrčí, které musím hlavně na náměstí cestou do školy odmítat jednoho za druhým. 30 korun by mě asi nezabilo, ale 30 korun pro každého z nich už by na mé vlastní vyhladovění stačilo. :D A i když si myslím, že pralesy a velryby je třeba chránit, tak mám trochu jiný názor na cestu k tomu. Padesát korun z ČR to nezachrání.

Bude to už pár týdnů, co ČT vysílala tento dokumentární seriál. Protože mě téma zajímalo, celou sérii jsem zhlédla. Dojmy z ní mám ale poněkud rozpačité...

Aneb Mé pedagogické začátky v kroužku angličtiny.

V září jsem se ocitla před závažným rozhodnutím. Vedla jsem začátečnickou angličtinu pro dospělé, letos se ale přihlásilo málo lidí a já tak o kurz přišla. Protože ale bylo vedení s mou prací spokojeno, nabídli mi kroužek AJ hravou formou pro děti. Já a děti! Ne, že bych je neměla ráda, ale jako benjamínek rodiny s nimi nemám moc zkušeností a komunikace trochu drhne. A kvůli vysokému zájmu byl vyžadován kroužek rovnou 2x týdně. Byla jsem hrozně nervózní, ale nechtěla jsem o práci přijít úplně (byla jinak skvělá a u nás se vážně vybírat nedá), takže jsem novou smlouvu podepsala.

Znáte ten pocit, kdy racionálně víte, že je něco naprostá ztráta času, ale nemůžete si pomoct, abyste občas nezhřešili a nepoddali se tomu?

U mě je to pročítání internetových diskusí na iDnes. Hodně čtu články o školství, psychologii, o kariérních záležitostech a o tenisu. Skvělé je, jak jsou diskuse předvídatelné - v každém článku o sledovanosti pořadů se dozvíte, že do debaty jdou především lidé, aby se pochválili, že nemají televizi. Do diskusí o Facebooku se chodí zásadně bít do prsou, že nemají Facebook. Když je rozhovor s nějakou herečkou, každý se jde pochlubit, že se nedívá na televizi a tak dotyčnou nezná. A pak ten čas ušetřený díky absenci FB a TV promrhají na iDnes. :D Prostě předvídatelné, spolehlivě se opakující komentáře.

Vztahy v rodině nejsou vždy harmonické a idylické tak, jak by měly být. Válčí mezi sebou různá "kolena" a "větve" rodu, starší versus mladší generace a často i sourozenci. O sourozeneckých bojích už bylo řečeno mnohé a znám je právě z doslechu, sama jsem jedináček. A tak uvažuju - je to nevýhoda nebo dar?

Kdo nikdy neměl psa, neochopí, jaká se v něm může skrývat osobnost. Že takový psí charakter je stejně složitý jako lidský.

Jak asi všichni víte (protože když už jsem sem psala, tak právě o tomto faktu) - letos jsem maturovala. O tom, co Cermat předváděl, sesmolím článek ještě dodatečně. Ale po šesti týdnech čekání na výsledky slohu jsem potřebovala trošku upustit páru. 

Mizerný rytmus, čudné rýmy, jedním slovem bída. Holt nemám básnické střevo

Dlouhou dobu jste mohli hlasovat do ankety na téma: Existuje život mimo naši planetu? Nakonec otázku zodpovědělo rovných sto lidí - aspoň se to hezky počítá a vyhodnocuje. ;) K čemu jsme tedy dospěli?

Co vy na písmo Comenia Script? Jste pro, nebo pro staré kudrlinky, které jen málokdo dokázal udělat opravdu tak krásnými, jak je vyžadováno?

Někteří lidé mají famózní paměť a svoje zážitky si umí pospojovat do souvislostí. Někteří to štěstí nemají a tak hledají alternativní řešení. Jedním z nich je možnost si své poznatky zapisovat. Právě takovým tématem se zabývala minulá anketa.