Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Učíme se navzájem
Komentáře k článku: Učíme se navzájem
protistadu: Tak to já bych se svou snadno se hroutící povahou absolutně nezvládla *smích* , myslím, že by mě děti měly za chvíli pod svým vlivem. Navíc si k nim držím určitý odstup (a to ne z důvodu, že bych je neměla ráda), od té doby, co před devíti lety přibyl nový člen rodiny, můj brácha 
. Taky máš můj obdiv 
.
tlapka: Díky. Já jsem se taky bála, docela dost si věci beru, ale po čase si jednak zvykneš a jednak když víš, že to prostě musíš zvládnout, tak to prostě zvládneš.
editt: Úplně ti rozumím...
A s těma jazykovejma rovinama je to pravda. Oni ví, že /ket/ a cat je stejný slovo, ale neumí to přečíst a ani napsat - i když je to slovíčko, který milionkrát slyšeli a viděli napsaný, tak to máš pak vidět ty fonetický patvary (a to i v případě, že jim řekneš, že to mají napsat přesně tak, jak je to v učebnici). Zajímalo by mě, kdy si uvědomí, že to slovo se jinak píše a jinak čte. Za nás se angličtina učila jinak...
A k tvé anketě:
http://www.youtube.com/watch?v=vxjpS2zrxPI
(to jsem si teď jen tak vzpomněla )
tlapka: Pokud budu příští rok pokračovat s dětmi a bude tam někdo z letošní skupiny, možná se toho propojení dočkám. Uvidíme. Nevím, jak přesně se AJ učí teď, u nás to bylo taky asi trochu jinak.
marinka: My se to učili s tou výslovností taky trochu jinak...3xpřehnutej list ve slovníčku,jednou slovo,jednou překlad,jednou výslovnost.Bohužel s výslovností měla pančilka na ZŠ též trochu problém(ona předtim učila Ruštinu).
Jinak máš můj obdiv.Udržet si respekt celé skupinky věkově smíšených dětí,to jentak někdo nezvládne.
Mě by to asi odrovnalo tak po 2 nebo 3dnech.
Ale Tvůj přístup se mi líbí.
tlapka: Přesně, 2x ohnout stránku a udělat tři sloupečky. A už to jelo.
Děkuji. Myslím, že v tomhle ohledu jsem se naučila mnohem více, než právě ty děti. Musela jsem se mnohdy dost překonávat. Ono je to opravdu úplně jiná práce, než když jsem vedla dospělé, tak třeba mám ráda ironický humor a poznámky, toho jsem se musela úplně zříct, což po těch letech bylo jako přeučit se na leváka.
damn-girl: Máš můj obrovský obdiv. Já se děsim, že bych jednou s dětma musela pracovat. mě se ta představa rovná peklu . Navíc to zvládat, uhlídat je a ještě je fakt něco plnohodnotnýho naučit a ai tak, aby i rodiče byli spokojený. Fakt, obdivuju tě! )
tlapka: Díky. Já jsem z toho ze začátku byla taky úplně hotová, ale když už tam před nimi stojíš, nemáš jinou možnost. S některými to byl větší boj a s jinými zase pohoda, takže když se to správně namíchalo...
peti95®pismenkuje.cz: To jsme zrovna nedávno řešili s chemikářem ..žasnul, že děti v primě znají značky základních chemických prvků a někdy i sloučenin, ale kvarta se pod přemírou informací najednou začne hádat, jestli CO náhodou není oxid uhličitý, byť to v primě věděla správně zcela jistě .. mozek je dokonalá věc a Tvá trpělivost také
tlapka: Tak zrovna trpělivost u mě moc božská není, to spíš sebeovládání.
Paměť, to je potvora. Nesmíš nic využívat ani málo, ani moc - ale po semestru psychologie vím, že je silně propojená s pozorností, takže když si neuvědomuju, jestli jsem zamknula branku, tak nemám Alzheimera ale jenom to dělám automaticky.
damn-girl: To znám! Kolikrát mi kvuli tomu ujede autobus, protže prostě musím letět zpátky jestli jsem opravdu zamkla vchodové dveře nebo vypla žehličku či sporák :/
A vždycky je zamčeno, že? 
boudicca: Jsem moc ráda, že ti to i přes ty rozpačité začátky s mrňousama klape. Já učila jen na táboře, tam to bylo v klidu (nikdo nevyžadoval žádné výsledky a šlo spíše jen o to děti jakkoliv zabavit), a hlavně jsme tam neměli techniku - v tomto tě moc obdivuji, protože udržet děti od PC, jó to je boj. Takže moc fandím, ať to tak dobře funguje i nadále. Teď už budeš ostřílená pančelka, tak to bude na pohodu, uvidíš
tlapka: Taky jsem ráda. Uvidíme, co bude další rok. S dětmi to bylo nakonec fajn, ale přece jen s dospělými by se mi to příští rok hodilo víc - i kvůli škole, kurzy dospělých jsou později než dětské.
Na táboře, to může být super. Hlavně, když se člověk nemusí omezovat na jazykové hry a tu naučnou složku. To otevře tolik možností! 
sargo: Tak já to tu zopakuju, jako všichni: jo, jsi dobrá
Zaujalo mě to tam s tím psaním a výslovností. Uvažovala jsem totiž o tom začátku v první třídě - jestli je to opravdu dobré - a moc mi to nepřišlo. Mám dojem, že by se mělo začít buď dřív, anebo později, ale ne zrovna v první, kde už tak mají hrozný guláš s psaním a hlavně přepisem slov. O češtině se sice tvrdívá, že jak se mluví, tak se píše, ale s Jášou jsem pochopila, že to tak je v mnohem menší míře, než jsem si kdy myslela 
Oni tak vlastně mají najednou dva jazyky, kdy jedním jenom mluví, a druhým ani to ne, a spojitosti se vytrácejí do hrozného guláše. Očividně se mi to nezdálo
tlapka: Och, to se tak krásně poslouchá. 
Jo, je to zajímavé. Docela mě mrzí, že si přesně nepamatuju, jak jsme se anglicky učili my. Je ale fakt, že to bylo všecko jinak nastavené; s AJ jsme začali ve 3. třídě, a to jsem chodila na ZŠ s rozšířenou výukou jazyků, dělala jsem přijímačky do jazykové třídy. Takže to asi nejde moc dobře porovnávat, sice jsme od začátku spojovali psanou a mluvenou podobu, ale taky jsme byli o dva roky starší, což v tomhle věku udělá velký rozdíl...
slečna pé: Ano uhodlas. Studuju bohemistiku. Přesně jak píšeš děti jsou nepředvídatelné a hlavně je to určitě o dost náročnější než učit dospělé lidi. Musíš mít oči všude, musíš se prostě přizpůsobit jejich tempu. A ano musí to být občas skvělé okamžiky a sranda.
tlapka: Jé, tak to je fajn, další kolegyně z oboru. 
Skvělé okamžiky to byly, hlavně s jedním mistrem. Jeho myšlenkové pochody mě baví, jen co si na něj vzpomenu. Asi udělám i výběr dětských hlášek, jestli je dám ještě dohromady.
sigrun: Bože! Seš vážně dobrá. Já děti nemám ráda a tohle by pro mě bylo peklo na zemi Jinak ale ten přístup dětí "chceme volnou hodinu na internetu" je dosti smutný a ukazuje, jak to tu jde postupně do pr.. háje.
No nic hodně zdaru, pokud budeš pokračovat
sargo: Co je špatného na "chceme volnou hodinu na internetu"? Ty ji snad nechceš?
Vůbec to není smutný - znamená to totiž, že to pro ně není samozřejmost. Až bude, tak to bude smutný!
tlapka: Bylo krásně vidět, jak se situace s věkem mění. Ti tři nejmladší (do 7) let byli nadšení, když se na PC něco dělalo, ale nijak zvlášť se toho nedožadovali, protože s PC sami neuměli a stejně by byli závislí na mé pomoci. Střední vrstva už PC pochtívala cíleně, ale povětšinou si s tím moc rady nedali - když je člověk navedl na nějaký web, tak už jo, ale sami by ho nenašli. No a nejstarší, páťačka, už si uměla najet na youtube.
tlapka: Díky. Chvílemi to peklo bylo, ale to byly jen vzácné okažmiky. Většinou něco mezi peklem a zemí. 
Myslím, že to je docela přirozené. Já bych třeba v 9 letech netušila, co tam mám dělat... a upřímně řečeno, myslím, že z kroužku by to věděly tak 4 nejstarší děti (o 1 to vím jistě). Ono ti mladší kolikrát ani nevěděli, kam mají vepsat adresu, natož aby si něco vygooglily...
radus: Vypadá to, že jsi velmi talentovaná pančelka Vplula jsi do toho s vyslovenou lehkostí
mixx: Ou, vypadá to jako masakr, ale obdivuji tě a přeju hodně pevných nervů a sil do příště.
---
mixx.pise.cz