Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Díky. Chvílemi to peklo bylo, ale to byly jen vzácné okažmiky. Většinou něco mezi peklem a zemí.
Myslím, že to je docela přirozené. Já bych třeba v 9 letech netušila, co tam mám dělat... a upřímně řečeno, myslím, že z kroužku by to věděly tak 4 nejstarší děti (o 1 to vím jistě). Ono ti mladší kolikrát ani nevěděli, kam mají vepsat adresu, natož aby si něco vygooglily...