Komentáře k článku: Proč jsem se dala na inzerci pro Nekupuj. Adoptuj!
damn-girl: To je moc krásná činnost toto. Kéž by bylo takových lidí víc. Upřímně, jsem člověk, který by si nikdy nepořídil zvíře od chovatele. Jak náš bývalý pes, tak i nás současný je z útulku. Moje kočka je z útulku a kocour z ulice. Jiné psiska jsme neměli a kočky maximálně od sousedky přes ulici - pouliční směsky. Až já si budu jednou pořizovat svého psa do vlastního bydlení, tak to bude asi nejspíš můj vysněný chrt od nadace Chrtni v nouzi a bude adoptovaný a zachráním ho tím před dalším týráním, protože páničkovi byl už k ničemu, když nemohl závodit.
A na plyšáčky v ulcicích mám stejný názor. Nemám problém přispět na Bílou pastelku, na stužku proti rakovině, ale na pochybné plyšáčky peníze prostě nedám. Také se mi líbí systém Dobrého anděla. Chci tam přispívat až budu vydělávat něco víc. Je sice hezké, že můžu přispět i na Afriku, ale proč tam, když je tady Dobrý anděl a lidi "v něm", kteří to potřebují a hlavně žijí tady a né někde přes půl světa.
Fuf, vyčerpávající komentář :D
tlapka: Vyčerpávající, díky Ti za něj. :) A i za tvůj přístup - víš, co by byl gól? :D Kdyby sis jednou vyhlídla útulkáče podle našeho inzerátu! *placni*
gooverka: Já ke zvířatům moc vztah nemám, asi jedině k psům, ale je to moc hezká aktivita a skvělý způsob jak pomoct :) Já taky moc nevěřím na to, že dám někomu 30 Kč a on je někam pošle. Hodně se mi líbil projekt Čtení pomáhá, kde jsem si vybrala člověka, kterému chci pomoct a poslala mu imaginárně peníze za test z knížky, který jsem splnila :)
tlapka: Čtení pomáhá je taky moc sympatický projekt, bohužel jsem na něj přišla až pozdě - po odchodu ze SŠ, což byla nejvyšší věková kategorie, která se mohla účastnit. Ale napsala jsem o něm článek do školního časopisu, abych pomohla aspoň nějak a nalákala další účastníky. :)
vojtahavel: Zrovna uvažuju, že si do svého bytu adoptuju kočičku z jednoho nejmenovaného útulku na severu Čech, kde dělá tetka mojí Leničky :-). Měl bych doma něco živého, co dokáže mou malou, osamělou garsonku trošku rozveselit, zvířátku bych určitě pomohl ... váhám, uvažuju, přemítám, zvažuju klady a zápory ... uvidíme :)
tlapka: *palec* Jestli se pro to rozhodnete, budete si dělat radost vzájemně. Útulky, se kterými spolupracuji, sledují i to, jak se vede umístěný zvířatům - a většinou jsou to ti největší mazlové vděční i za málo. :) Takže držím palce a při výběru šťastnou ruku. Vybírat je (bohužel?) z čeho. :)
boudicca: Tento typ pomoci je mi ohromně sympatický a moc vám fandím *palec*. Jak píšeš, nic to nestojí, "jen" čas (který už bohužel na podobné projekty nemám, jinak bych se taky ráda do nějakého podobného dobrovolničení pustila). Přiznávám se, že dokud jsem nečetla několik příspěvků jako je ten u tebe, vůbec mě nenapadlo, že je situace s útulky tak tristní. Stejně jako ty i já jsem čekala, že jsou tam jen stará a problémová zvířata. Jenže ono to dává smysl - dneska je ohromná nabídka, chovat může každý a někde ta zvířátka prostě skončit musí... Což je dost smutná realita :( A je super, když se o možnosti adopce dozví co nejvíce lidí.
tlapka: Díky! :) Přesně tak. Ta situace je jiná, než má spousta lidí v povědomí. Nemůžu jim to zazlívat, sama jsem do minulého měsíce měla jiné představy.
A hlavně teď je v útulcích spousta pejsků, bezproblémových a často i velmi mladých. Prázdniny skončily a lidi zjišťují, že jim je pes na obtíž. Takové lidi bych liskala. To nevěděli dřív? *zed*
marinka: Též nevěřím v charitu typu dej mi peníze a uděláme něco děsně dobrýho. Těžko říct od koho a kolik se k těm lidem, zvířatům (prostě k těm co je potřebují) dostane.
U nás to kolem náměstí nevypadá o moc líp. A někdy je to pěkně otravný. Aspoň ty prodejce bez charitativního zaměření, že už u nás v centru zakázali.
Ale tohle je zajímavý, zejména to věšení inzerátů.
tlapka: Jo, necharitativní, ti už tomu dávají korunu. To si fakt myslí, že když potřebuju parfém, tak čekám, až mě odchytí nějaký spasitel na ulici? *bum*
untitled: Nesnáším, když mě na ulici zastavují lidi s těma serepetičkama a chtějí po mě peníze, protože si vždycky myslím, že jakmile zajdou za roh, sbalí peníze a já na tom nejsem tak dobře, abych si mohla dovolit někoho "nepotřebného" živit.
To co děláš ty a tobě podobní se mi moc líbí. Já jsem měla za život jen králíka a bišonku, ale tu mi koupila máti od chovatelky. Po její smrti jsem se zapřísahala, že už si žádné zvířátko nepořídím. Vždyť takový tvoreček je jako dítě, absolutně závislý na svém pánovi a ten pocit, když je nemocný nebo zraněný... pamatuju si ho dobře a znovu fakt ne. To, že mi ji matka koupila bylo hodně nezodpovědné, protože jsme pro ni neměly tolik času, kolik by si zasloužila a ani financí, takže když nám pak vběhla pod auto a skončila s rozdrcenou pánví, nezbývalo nic jiného, než ji utratit a já si to do dnes vyčítám. Říkám si, že kdybych byla na jejím místě asi bych chtěla, aby za můj život někdo bojoval. Yep, lidi jako já by zvířata mít neměli.
To co děláš ty je každopádně úctyhodné. A co se mi líbí obvzláště je, že útulky kontrolují stav zvířat i po adopci.
tlapka: Podle toho výrazu, když je odmítneš, bych tomu i věřila. :D
Jdu hned podrbat za uchem tu svoji bišonici. *kafe*
fifule: Mě tento způsob pomoci velmi zaujal :-) V budoucnu se určitě podívám na webovky :-)
tlapka: Nechci nikoho k ničemu lanařit, ale za informativní zhlédnutí to stojí. *palec*