untitled: Nesnáším, když mě na ulici zastavují lidi s těma serepetičkama a chtějí po mě peníze, protože si vždycky myslím, že jakmile zajdou za roh, sbalí peníze a já na tom nejsem tak dobře, abych si mohla dovolit někoho "nepotřebného" živit.

To co děláš ty a tobě podobní se mi moc líbí. Já jsem měla za život jen králíka a bišonku, ale tu mi koupila máti od chovatelky. Po její smrti jsem se zapřísahala, že už si žádné zvířátko nepořídím. Vždyť takový tvoreček je jako dítě, absolutně závislý na svém pánovi a ten pocit, když je nemocný nebo zraněný... pamatuju si ho dobře a znovu fakt ne. To, že mi ji matka koupila bylo hodně nezodpovědné, protože jsme pro ni neměly tolik času, kolik by si zasloužila a ani financí, takže když nám pak vběhla pod auto a skončila s rozdrcenou pánví, nezbývalo nic jiného, než ji utratit a já si to do dnes vyčítám. Říkám si, že kdybych byla na jejím místě asi bych chtěla, aby za můj život někdo bojoval. Yep, lidi jako já by zvířata mít neměli.
To co děláš ty je každopádně úctyhodné. A co se mi líbí obvzláště je, že útulky kontrolují stav zvířat i po adopci.