Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

damn-girl: To je moc krásná činnost toto. Kéž by bylo takových lidí víc. Upřímně, jsem člověk, který by si nikdy nepořídil zvíře od chovatele. Jak náš bývalý pes, tak i nás současný je z útulku. Moje kočka je z útulku a kocour z ulice. Jiné psiska jsme neměli a kočky maximálně od sousedky přes ulici - pouliční směsky. Až já si budu jednou pořizovat svého psa do vlastního bydlení, tak to bude asi nejspíš můj vysněný chrt od nadace Chrtni v nouzi a bude adoptovaný a zachráním ho tím před dalším týráním, protože páničkovi byl už k ničemu, když nemohl závodit.

A na plyšáčky v ulcicích mám stejný názor. Nemám problém přispět na Bílou pastelku, na stužku proti rakovině, ale na pochybné plyšáčky peníze prostě nedám. Také se mi líbí systém Dobrého anděla. Chci tam přispívat až budu vydělávat něco víc. Je sice hezké, že můžu přispět i na Afriku, ale proč tam, když je tady Dobrý anděl a lidi "v něm", kteří to potřebují a hlavně žijí tady a né někde přes půl světa.

Fuf, vyčerpávající komentář