Už téměř tradiční měsíční shrnutí - v novém roce se snad zadaří publikovat i ty rozepsané články na různá témata. Pokud to bude lepší rok než letos, protože teď už opravdu... jen čekáme, až tenhle skončí. Díky 2020, stačilo.

Nic zvláštního se nestalo, pršelo a pak přestalo, jak to bejvá, když je listopad... kecala bych, semlelo se toho dost. A tentokrát to byl koncentrát tohoto letošního divného roku.

Vynechme klišoidní úvod o tom, jak čas letí, a rovnýma nohama k tomu, co říjen přinesl! Tenhle rok už asi dokončím v tomto stylu, ale mám už i nápady na pár jiných článků, tak doufám, že z nich brzy vzejde něco kloudného. Jeden nápad, který mě cvrnknul do nosu před usnutím a považovala jsem ho za zajímavý a originální, jsem zapomněla a dost mě to vytáčí, tak snad se stane zázrak a ještě si vzpomenu... ale teď se ještě ohlídněme do minulosti.

Tak jsem si říkala, že už ani přesně nevím, kolikátého září je, a ono je sedmého října. Hmmmm. Hmmmmmm!

Sluší se aspoň jednou do měsíce připomenout existenci mé maličkosti. Našich maličkostí.

Vážně je půlka roku za námi? Fakt. To celkem zírám... pocitově jsem zamrzla někdy v první půlce května. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale byla by škoda si z června nic neodnést, protože mi přinesl spoustu zajímavých věcí. Ruku na srdce, pro mě je teď zajímavý skoro každý prd, ale co. Hlavně mít z čeho mít radost! 

Jak je všeobecně známo, nebyla jsem na srazu. A už se rozkřiklo i proč. Tak popojedem. :)

Sayonara nedávno napsala inovativní článek o tom, jak vás děti připraví na domácí zvířata. Leč zastihl mě ve fázi, kdy už mi na nohavici viselo zahryznuté štěně. Nicméně paralela s mateřskou se mi vtírala do hlavy už dávno předtím.

Několik prvních dní jsem s vašnostou trávila sama. Tomáš byl v práci nebo na zkouškách a mamka v práci. Takže dohled na koloběh čurání, papání, spinkání, hraní a držkopádů padl na mě. Krmíte to, běháte s počuranými plenami (naštěstí ne zavinovacími, ale jen těmi látkovými, co dáváme do postýlky, pardon, do pelechu) a když to usne, snažíte se konečně něco udělat v domácnosti, ale ve skutečnosti sedíte a ani nedýcháte, abyste to nevzbudili. Ještě, že aspoň stehy mi už vyndali a už nechodím v předklonu, aby byla iluze šestinedělí dokonalá.

Leden byl šílený. Ježkovy zraky, co tohle byl za měsíc, shodly jsme se s kamarádkou včera na kafi. Nikdy jsme spolu na kafi nebyly. Mohly jsme být celkem ve sračkách. Já tři týdny po operaci, ona druhý týden po rozchodu. Dva dny po narozeninách, pár měsíců před svatbou se její snoubenec odstěhoval k jiné. Ale... řehtaly jsme se od začátku do konce.

Zdravím vás, mí milí a milovaní!

Ráda bych dala vědět, že už jsem doma z nemocnice a vše proběhlo, jak má. Tedy, zhruba. Nebyla to tak úplně cysta, co mi z břicha vytáhli, ale můžu s klidným (s)vědomím říct, že to bylo naštěstí neškodné. Samozřejmě až na to, že to tam vůbec nemělo být, že. Takže ještě jednou, kdyby někdo