Carpe diem

Leden byl šílený. Ježkovy zraky, co tohle byl za měsíc, shodly jsme se s kamarádkou včera na kafi. Nikdy jsme spolu na kafi nebyly. Mohly jsme být celkem ve sračkách. Já tři týdny po operaci, ona druhý týden po rozchodu. Dva dny po narozeninách, pár měsíců před svatbou se její snoubenec odstěhoval k jiné. Ale... řehtaly jsme se od začátku do konce.

Moje kontroly dopadly dobře, stehy jsou venku v termínu, všechno jde ideálně. A šlo. Až zpětně jsem se dozvídala, co všechno se mohlo podělat. Takže teď se cítím požehnaně, že se to neposralo. Čeká mě sice další měsíc na nemocenské, ale, haha, ten důvod. Představte si, že na to dostanu lázně! :-D

Takže Katka, které jsem svědčila v srpnu na svatbě, se balí a dnes letí na svatební cestu do Karibiku. A já čekám, až mi přijde povolávací dopis z Klimkovic, což je asi deset kilometrů od Ostravy. :-D A víte co? Těším se víc, než bych se těšila do toho Karibiku.

Jinými slovy, nastěhovala jsem si sem nejprve muže, pak psa, a teď je tu nechám s mamkou a pojedu se ráchat do léčivých pramenů. :-D

Dneska jsem si, ve slavnostních šatečkách z předávání vysvědčení, lehla mezi smečku štěňat, nechala se olizovat, očuchávat a okusovat, a bylo mi strašně dobře. Mám před sebou vidinu týdenních prázdnin, navíc s jedním z těch štěňat, které teď rošířilo naši rodinu.

Leden byl šílený. Ale úplně na hovno nebyl. Zajíci se sčítají po honu, tak si řekneme v prosinci, jaký rok máme za sebou.

Mějte se krásně!

Tlapka