Po několika delších článcích se na tentokrát uchýlím ke krátkým, výstižným záznamům mé reality. Poslední dny jsou dost hektické a děje se toho v některých ohledech víc, než by se mi líbilo, ale zachytila jsem i pár pozitivních signálů. :)

Letošní léto jsem z donucení strávila doma a oživením mi bylo jen pár jednodenních výletů. Přivedlo mě to k myšlence, že příští rok vyrazím na pořádný výlet po českých luzích a hájích. Chci na Říp, na stezku v korunách stromů u Lipna, do Českého ráje, na milion míst, kam mám z Ostravy daleko. Na tuto myšlenku mě přivedly České dráhy, když studentům nabídly 14denní jízdenku na všechny vlaky za tisícovku. Podobnou akci prý mají každé léto, tak snad mě nezradí. No a když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi (doufám, že tohle pořekadlo je stále košer - nebo spíš halal?), takže jsem zajásala, když jsem se dočetla, že provoz ve zrenovované výstavní síni našeho městečka zahájí putovní expozice iQPARKu. Liberec je totiž jedním z míst, které můj inventář zahrnuje. Upřímně, jsem radši, že k nám dovezli pár hlavolamů, než bílé tygry. :)

Říkala jsem si, že sotva jsem dořešila státnice, nebudu psát hned zase o škole. Že radši zveřejním čtenářský řetězák, soubor nových hlášek a report z výletu do Prahy na vyhlídkovou plavbu po Vltavě. Schyluje se k tomu, ale musím si poslední tři dny srovnat v hlavě. Událo se toho totiž opravdu docela dost. :-D

Dnešek je pro mě přelom. Doufám, že drobný, že budu dál pokračovat na stejné vlně, na jaké se nesla moje bakalařina. Ano, ještě jednou budu otravovat se svými státnicemi, nebo spíše tím, co jim předcházelo. Potřebuju si v hlavě udělat pořádek, rozdělit si "staré" versus "nové". Promoce mi nepomůžou, když je máme až v půlce nového semestru (s imatrikulacemi :-D), takže je zastoupí rekapitulační článek.

Jak je známo, řetězákům moc neholduju, ale dala jsem Coolně slib, že pokud odstátnicuju (nebyla jsem v té době literatuře moc nakloněna a vypěstovala jsem si vůči ní až agresivní postoje :-D), vyplním knižní tag, do kterého mě zapojila. Nespočívá v žádných konkrétních otázkách, ale mám prostě vymyslet 11 zajímavostí o mém čtenářském životě. Jak jsem slíbila, tak činím, protože sliby jsou pro mě dost závazné nejen o Vánocích. :)

Píšu tenhle článek v době, kdy jsem ještě žádný nepsala - ve čtvrt na šest ráno. Za svítání. Ve tři ráno jsem se vzbudila a už jsem nemohla usnout, nezabralo ani večerní množství whisky, celodenní (celoroční! :D) únava, relaxační dýchání, nic. Tak se zkusím unavit totálně. Výjimečná situace si žádá výjimečných činů a zítra není, kam se hnát. :)

První noc po státnicích jsem si představovala jinak, přiznávám. :-D

V předvečer svých narozenin usuzuji, že je čas udělat si čas a popsat, jak zvesela si žiju. No, moc zvesela to není. :D

Z devíti let, po které už bloguju, jsem 7,5 roku strávila tady. Nevím, jestli je tu nějaký tak dlouhodobý čtenář, kdo pamatuje přímo moje přistěhování, ale i tak už jsme měli spoustu času se vzájemně poznat. Protože teď budu kvůli státnicím trávit blogováním méně času, nechávám vám tady napospas článek, nad jehož rozluštěním možná strávíte delší dobu. A nebo ho zavřete ihned s tím, že na blbosti nemáte čas, to je asi pravděpodobnější. :-D Každopádně, protože vím, že mezi mými pravidelnými návštěvníky jsou stále ještě studenti, říkám si, že se třeba inspirují a odlehčí trošku svým zápiskům a při učení přivítají osvěžení jednolitého textu. Aspoň mně to vždycky pomáhalo.