Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek 11x mé čtenářské já
Komentáře k článku: 11x mé čtenářské já
smajlik23: K bodu 3... dřív jsem kupovala tolik knížek, že mi na to sotva stačilo kapesné, teď už ale také raději měsíc nebo i dýl počkám na to, až mi knihovna napíše, že na mě vysněná kniha čeká... už se mi totiž stalo, že i ty vysněné knihy nakonec nestály za koupi... a poté, co jsem nedávno vezla do antikvariátu téměř 100 knih, jsem si dala slib, že už tyto nákupy omezím
K bodu 5... taky ztrácím seznamy, proto jsem si zavedla přímo sešit a jakmile narazím na nějakou zajímavou knihu, kterou si jednou chci přečíst nebo o které si myslím, že by se mi jednou mohlo hodit, abych si ji přečetla, tak ji šoupnu do seznamu...mám tam knihy ze svých studijních oborů, beletrii moc ne nebo vůbec, už ani nevím.. ten sešit vedu už fakt dlouho, ale zatím nebyl tak úplně k užitku.
K bodu 11... s tím naprosto souhlasím, taky je pro mě hrozně důležité, jak kniha vypadá, zejména typ písma, řádkování, ale i proložení písmen, jestli nejsou na sobě moc nahuštěná... Písmo už mě odradilo od hodně knížek, které jsem si chtěla, ale nemusela přečíst.
tlapka: Tak tak, knížky jsou drahé a prostorné. Ale co už, každý koníček něco stojí... 
Když je však tahle možnost náklady snížit, hurá do ní.
Mně by se tenhle seznam hodil u té odborné, protože u státnic jsme měli odevzdat seznam přečtené sekundárky z litky i z jazyka - a to jsem lepila horko těžko...
Že to udělá hodně? Taky nesnáším ty nahuštěné drobné řádky. Nevadí mi starší, trošku zažloutlé listy, ale to písmo... 
sargo: Četla jsem hrozná kvanta knih, až jsem čtenářsky úplně vyhořela. Několik - a ne mělo - let mě nebavilo vůbec číst a i když jsem tomu znovu přišla na chuť, máloco mě ještě zaujme; a hodně nedočítám, protože už se jaksi v té knížce nemůže stát nic, co by mi přišlo zajímavé (nebo dokonce překvapující). (Dost mě překvapilo, kolik takových lidí je.) Hodně se v opětovném rozečítání osvědčil mobil coby čtečka, protože mi dává možnost vybrat si z několika knížek na různých obskurních místech a časech. Též stále více oceňuji kouzlo mluveného slova, jen jaksi není kdy poslouchat 
Poučení: mládeži, zase to tak s tou četbou nepřehánějte!
Stala jsem se zastánkyní povídek coby nejvyšší literární formy, protože vepsat na malou plochu charaktery, příběh i kvalitní zápletku mi přijde náročnější, než to vepsat do románu.
Tak.
tlapka: Pravdu díš, zkušená ženo. Jako prevenci zatím držím to, že mimo semestry a zkouškové, když nemusím, tak na knihy prostě nesáhnu. Přes ten rok jich je až až...
S tím souhlasím. Povídka vypadá jednoduše, ale je to kumšt. Svoji bakalářku jsem psala na novelu (ale rozsahem to byla asi dlouhá povídka, měla asi 80 stránek formátu A6 ) a bylo fascinující, jak pořád bylo o čem psát. Až jsem uvažovala, jestli to tak autor napsal schválně, nebo jestli ta komplexnost je dílem náhody.
hroznetajne: Už se těším na tvůj bestseller, budu první, co si ho koupí! To mi věř!
Jinak také mi po letech nejde do hlavy, jak je možné, že umíme číst. Někdy se úplně zastavím a říkám si: "Taková změť znaků a mi lidi to dokážeme rozklíčovat a ještě si to užívat" 
tlapka: Píšu si, zkontroluju.
Tenhle pocit moc dobře znám! Ale ani ne tak u písma, jako u not. TO je záhada!
hroznetajne: Pravda, noty jsou velká záhada! Číst je tedy umím a beru to téměř stejně samozřejmě, jako čtení textu, ale podobný pocit typu: "vždyť tu teď hraju z černej fleků sakra" mě popadne taky
rebarbora: Skvělý článek 
Ostatně jako vždycky Co se tvého čtenářského já týče, myslím, že bychom mohly být příbuzné Taky nijak zvlášť neholduju poezii, ale nevadí mi číst v autě nebo autobuse, i když teda záleží na trase Knihovnu beru jak kdy - jakožto člověk bez čichu máš totiž i tu velkou výhodu, že necítíš, když některé knihy z knihovny ne zrovna libě voní 
Navíc mi u knížek z knihovny vadí, že jsou někdy různě odrbané a poškozené, takže se mi pak (stejně jako tobě) hůř čtou (člověk si k nim prostě pak nemůže vytvořit takový vztah 
).
Ale zároveň uznávám, že kupovat si všechny knihy je blbost, protože je za a) člověk pak nemá kam dávat, a za b) ne vždycky pak stojí za to mít je doma 
Jinak seznamy knížek si taky dělám A taky bych někdy chtěla napsat bestseller Co se tloušťky knih týče, nediskriminuju, i když někde v podvědomí mám lehkou nedůvěru k těm moc hubeným, protože mám strach, jestli pak nebude příběh uvnitř odfláknutý Jo a čtu taky zásadně papírovou formu, čtečku jsem zatím ani nevyzkoušela. Místo záložek používám lístky z MHD, různé nákupní seznamy a zkrátka všechno, co je zrovna po ruce. Upřímně řečeno myslím, že doma ani žádné záložky nemám, ale i kdybych měla, stejně bych je asi nepoužívala
tlapka: Ty jsi můj člověk. 
Díky za vyčerpávající komentář.
A s tím bestsellerem, uděláme pak společnou autogramiádu, jo? 
rebarbora: Jo a povinná četba na střední škole mě dokonce bavila, ale bez nátlaku a mučení bych to v té době nepřiznala živé duši
marinka: 7. Chci jeden z prvních výtisků, podepsanej a s věnováním.
1. poslední dobou jsem si oblíbila veršované pohádky
Babička.Tak mně se docela líbila, ale četli jsme jí ve škole(někdy ve třetí nebo čtvrté třídě a při hodinách. Možná i proto.
6. Dnes už si lze opravdu vybírat!
tlapka: Píšu si!
Ty jsou super... ale zatím mi je v četbě nikdo neuznal. Ale prý máme na navazku jeden předmět o dětské ltieratuře.
Babička je specifická. Hodně lidí ji prostě odloží nebo protrpí. Na můj vkus byla málo dějová, ale ve druhém semestru na semináři jsem se nestačila divit, co ta kompozice tam Božka napasovala.
Rozhodně jo... nikdy nebudou všichni číst Seiferta, ale nevěřím, že někoho nechytne někdo z nabídky Čapek, Hemingway, Steinbeck...
zo: 2. autobus ještě jde, ale auto je vrcholné zlo . Ale ve vlaku si taky čtu ráda, hezky to potom utíká .
5. taky jsem "seznamový typ" a taky jsem se několikrát marně pokoušela udělat si v knížkách, které jsem četla, mám je doma, chci je přečíst atd. pořádek. Ale celkem se mi v poslední době vyplatil účet na čbdb (a hlavně aplikace pro android), mají tam seznamy pro všechno, co si člověk zamane a ještě si člověk může sám přidávat podle vůle vlastní .
6. taky mi povinná četba (zatím!) nevadí je toho skutečně dost a každý si vybere (mně třeba učaroval, z nějakého důvodu Dostojevskij ).
7. přidávám se na seznam čekatelů o jeden z prvních výtisků i s autogramem!
---
zo.pise.cz
tlapka: To se shodneme. Bohužel nemám kam vlakem jezdit... myslím, že jsme v ČR jedno z největších, ne-li největší město bez nádraží.
Bez šance. ČBDB je na tohle opravdu úžasná, ale ztroskotalo to na tom, že ve chvíli, kdy vidím nějakou knížkou hodnou hříchu, nechce se mi přihlašovat.
Dostojevského jsem zatím nečetla. 
Ale chystám se... ano, ano, jsme zase u těch proklatých seznamů!
Hurá, zakládám si nový seznam!
chaostheory®pismenkuje.cz: Čtu takové množství knih, ze kdybych si je kupovala, tak se nemůžu nikdy doplatit. Takže souhlas s knihovnami k bodu 2 - driv jsem mohla číst kdykoli a kdekoli, teď vůbec v ničem , co se pohybuje 
díky tomu jsem ale poprvé vyzkoušela audioknihy a na cestách poslouchám je a na papírovou verzi nedam dopustit. Z pc mě bolí po pár řádcích oči a nevnímám vůbec text.
tlapka: A dokážeš se na audioknihy plně soustředit? Mně ty vizuální vjemy dost chybí... asi bych musela jezdit se zavřenýma očima, abych vytěsnila pohled před sebe.
Papíru zkrátka nic nesahá ani po kotníky.
chaostheory®pismenkuje.cz: To nesahá, to je jasný ale pro mě lepší audiokniha než vůbec nic. Když se nesoustredim, tak si to posunu zpátky. Dobře se u nich usíná
tepleponozky: Teda, opravdu mě zaujal bod číslo 4. To je vážně zvláštní. Ještě jsem o tom neslyšela, že by takhle dítě umělo najednou číst. Každopádně i mě čtení baví a uměla jsem jej mnohem dříve než ostatní moji spolužáci (někteří slabikují do dnes ). Co se ještě týče čtení v autě, jednu dobu se mi dělalo opravdu špatně. Postupným tréninkem se to lepší, ale nikdy mi po tom není dvakrát do zpěvu.
A děkuji za milý komentář, s ponožkami pokračuj, je to základ!
Ponožková
tlapka: Vidíš, takhle jsem nad tím neuvažovala, nakolik je tahle varianta častá. Ale asi moc ne. Mně trénink nepomáhal, tak se někdy v autobuse akorát učím slovíčka - to zvládám, protože mrknu do knížky, proletím odstavec očima třeba na zastávce, když autobus stojí, a do příští si je opakuju. Ale číst souvisle nejde.
Neboj, ponožek bych se nikdy nezřekla!
boudicca: Do čtenářského řetězáku se chci také pustit, už pracuji na vymýšlení jednotlivých bodů (budu si to muset psát průběžně, abych tu 11 kdy seskládala).
Knížky si dost často zakládám čajovými přebaly. Nebo propadlými bankovkami. Samozřejmě, taky mám sbírku krásných záložek, ale kde jsou, když je zrovna potřebuji, je záhada
tlapka: Taky jsem si je zaznamenávala průběžně, od té doby mě napadly další... ale určitě je někdy sepiš, zrovna tvoji jedenáctku si přečtu moc ráda.
Jé, ty čajové přebaly by mohly být krásné. Ale asi bych pořád měla chutě a chodila vařit čaj místo čtení.