Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Pravdu díš, zkušená ženo. Jako prevenci zatím držím to, že mimo semestry a zkouškové, když nemusím, tak na knihy prostě nesáhnu. Přes ten rok jich je až až...
S tím souhlasím. Povídka vypadá jednoduše, ale je to kumšt. Svoji bakalářku jsem psala na novelu (ale rozsahem to byla asi dlouhá povídka, měla asi 80 stránek formátu A6 ) a bylo fascinující, jak pořád bylo o čem psát. Až jsem uvažovala, jestli to tak autor napsal schválně, nebo jestli ta komplexnost je dílem náhody.