Armádo spásy, čekám na tebe

V předvečer svých narozenin usuzuji, že je čas udělat si čas a popsat, jak zvesela si žiju. No, moc zvesela to není. :D

Nebudu moc rozpitvávat rekordní vedra. Že je teplo, si všimli všichni i bez toho. Ale co, je léto, má být teplo, i když tohle už je přes čáru. Za normálních okolností bych nepindala a s vedrem se jako správný zroznec vládnoucího ohnivého znamení zdárně srovnala, ale učit se v tom vedru je nereálné. Zaprvé kvůli samotným klimatickým podmínkám, zadruhé kvůli sousedům. Náš soused je jediný, komu není horko. Jakmile přijde víkend, začne neúnavně svařovat a řezat na cirkulárce (sekat trávu teďnemůže, když kvůli suchu neroste). Přestože bere nějakou rentu či co a je přes týden doma, kutí zásadně o víkendu. :-D Do toho se celá rodina včetně všech rádií nacpe k bazénu, který mají směrem k našemu baráku. Sestra svého bratra zásadně oslovuje "pi*o ti je*e kur*a" a podle jejích variant, jakými je schopna tato slova pronést, jsem schopna si procvičit akorát otázku o možnostech modulace souvislé řeči, jen ta souvislost tam moc není. :-D A úplně nejhorší jsou ti jejich psi. Mají dva nebo tři, nedaří se mi to spočítat, a kdykoli někdo vleze do bazénu (což je neustále), tak běhají dookola bazénu a štěkají. V kuse, bez přestávky - nechápu, čím je krmí, že to v tom horku vydrží a přežijou.

Asi chápete, že pohnout se v těchto podmínkách ve studiu 64 češtinářských okruhů není možné. A ano, 64, ne 61. Zjistila jsem totiž, že seznamu otázek, který jsem si v lednu stáhla a podle kterého jsem se doteď řídila, byl v únoru nahrazen novým a ta-dá, z 31 lingvistických okruhů je 34. :-D Myslím, že tento způsob přípravy výstižně naznačuje mé šance u zkoušky. :/ :D

Další, ještě horší zpráva mě zastihla o pár dní později. Už před měsícem jsem se zmínila, že kolují nedobré zvěsti o mé garantce bakalářky. Nakonec jsem sebrala odvahu a poslala jí e-mail s prosbou, jestli by mi nedala nějaké informace k obhajobě, že vůbec nevím, jak to probíhá a co čekat. Odepsala mi rychle a hlavní informace zněla "u obhajoby nebudu". Z toho vyplývají dvě věci. Zaprvé se chuděra musela pořádně dolámat, v těch vedrech... :/ Za druhé, obhajovat práci před celou katedrou (ne jen před vybranou komisí jako na jiných katedrách) budu sama. Což je na pytel. Nic proti mému panu oponentovi, ale oponenta nahradíte, vedoucího těžko. :D Mám bobky, bobky, bobky! I ten největší kriminálník a hajzl má u soudu obhájce, ale já si budu muset vystačit sama, třeba v sobě najdu nějaké poděděné dědovy právnické buňky. :-D

Abych se pořád neučila, snažím se taky podniknout něco pro své zdraví. Kromě rehabek jsem zavítala i na tenis. Frustrace z vlastní blbosti a smůly se samozřejmě přenesla i do hry, prvním míčkem jsem málem přizabila trenéra (a to jsem švihla jen tak lehce, prostě jsem ten míček trefila tak dobře, že letěl sám i s minimem síly) a potom jsem se začala krotit, ale díky té neuvolněnosti mi to lítalo, kam nemělo.

Ukázkově to vyniklo, když jsme s mamkou sbíraly míčky. Její ležely u sítě a moje byly vražené v okách oplocení, odkud jsem je musela vykroutit a vytrhat. Divím se, že jsem na sebe nestrhnula s míčkem i ten plotek. :-D

Korunu jsem tomu nasadila po příchodu domů, když jsem ve dveřích zakopla o desku, kterou tam máme, aby mohly být dveře otevřené kvůli větrání, ale aby tady z toho psi neměli průchoďák. Byla už tma a vypínač máme až za dveřmi, takže jsem vkročila do otevřených dveří a zapomněla jsem, že ve výšce nohou otevřeno není. Pleskla jsem sebou jak dlouhá, tak široká a antuka, kterou jsem ze sebe chtěla vyklepat na balkoně, se rozprskla po celém bytě. Protože jsem kopyto od narození, naštěstí už jsem se docela naučila za těch zítra třiadvacet let života padat, takže jsem si nezlomila nohu, nevyrazila dech a kupodivu jsem neprokopla ani tu desku. Dobře já! :-D Jediné, co mě fakt bolelo, bylo koleno. Nechápala jsem to, protože jsem z něj měla jen trošičku sedřenou kůži. Záhada se vyjasnila s příchodem druhého dne. Ten odřený centimetr čtvereční kůže totiž nejde vůbec vidět ani cítit, protože ho bezkonkurenčně zastíní modřina přes celou dolní půlku kolena. Je to takový ten sytě fialový a dost hnilobně vypadající odstín. Bolí to, i když s tím nehýbu. Zítra máme jít na narozeninový oběd, chci si vzít krátké šaty a tradičně budu vypadat jako sociální případ... v dlouhých v tom vedru fakt nejdu! :-D

No, jestli dojde na státnicové repete v lednu, budou asi příznivější podmínky pro složení zkoušky. Sousedi budou zalezlí, seznam otázek se mění evidentně až v únoru a na tenis v zimě taky nechodím tak často.

Ale proč riskovat... :-D Držte mi palce a věřme na zázraky. Užívejte si léto!