Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Miniaturky
Komentáře k článku: Miniaturky
zo: "...příbuzné-" "Všechny?!" - jo, tohle mne pobavilo nejvíc 
. Ale všechno je to skvělé 
. Přemýšlím, jestli bych taky něco takového spatlala... zrovna dneska z babičky vypadlo: "Ty seš tajemnej jak společnej nočník!" 
.
Jsem zvědavá na řešení hádanky a hlavně na recenzi diáře! Já ten svůj mám, ale uvažuji, že ho ještě vyměním za něco... hezčího .
---
zo.pise.cz
tlapka: Tak to stojí za pořádný rozbor! Řekla bych, že se společným nočníkem lidi právě moc tajemství nemají?
Do konce října to sepíšu, tak snad to nebude pozdě. Musím ho ještě sama prozkoumat, ale jeví se mi moc příjemně.
zo: Je to zvláštní, ale ona to skutečně není ironie . Hned vysvětlím: na společném nočníku je tajemné to, že nikdy nevíte, jestli (a co) můžete chytit, když si na něj sednete (měla jsem totiž zrovna jednu "vážnou" konverzaci s mamkou, řešily jsme v ní bakterie , proto na to babička došla 
).
Mně ten můj diář po praktické stránce zcela vyhovuje, jenomže... on je sice tyrkysový, ale jednobarevný 
. A já bych chtěla nějaký fakt strašně moc krásný, když letošní rok "přežívám" s jakýmisi padesáti odstíny hnědi .
---
zo.pise.cz
tlapka: Podobné zdůvodnění mě taky napadlo, ale to druhé mi bylo nějak bližší. Tahle by seděla spíš na veřejné wc než domácí nočník, ne?
Aj, tak to tě zklamu. Tenhle má sice v designu nápad, ale jednobarevný je taky. 
tlapka: To byl sladký den plný nevědomosti... autobusy! Teď už jsou to i trolejbusy a tramvaje, a to jen objíždím přednášky a cvika. Děsím se, co přijde s praxemi!
nekra: Vtipný hlášky 
. Ti použití (eh, citovaní) lidé by asi neměli radost ze zveřejnění jejich výroků? (Mně by to třeba vadilo, no naštěstí tam nefiguruju .)
Na řešení hádanky se těším. Co se mi tam nelíbí je ta zmínka o možném článku na heslo - protože to ve mně vyvolává zvědavost a to heslo neznám >. To mi pak připomíná to o tom snění před temnotou :s.
Ale jo, mám se docela dobře. Akorát poslední dobou málo čtu další blogy. Ale budu se snažit polepšit .
tlapka: Kromě občasných hlášek z přednášek jsou všichni citovaní lidé z mého nejbližšího okolí, takže o blogu ví a souhlasili se svými citacemi. Samozřejmě sem nedávám vše, co z nás vypadne, to by tu nebylo nic jiného a asi by brzo někdo smazal blog i mě.
Řešení hádanky už se sepisuje, na rozdíl od článku na heslo. Nebyla jsem si zcela jistá jeho vydáním, a proto ho zveřejnit, byť pro pár lidí, nehodlám.
Říkala jsem si, že Tě tu teď nebylo moc vidět. To tak bývá, snad zase bude víc času i nálady.
nekra: Ahoj
Jo, já vím, že jsem tě zanedbával . Prostě někdy jen není chuť nebo čas číst blogy, kór když jakž takž něco spatlám na ten svůj.
To je dobře, že to máš s jejich povolením . K tomu smazání blogu - on se ti sem naboural nějaký hacker (nebo nějaká hackerka)? Jak jinak by ti mohl(a) smazat blog :O ?
Takže vlastně o nic nepřijdu . I když mi stejně to zaheslovávání přijde divné - že se aplikuje na rubriku a ne na jednotlivé články (teda jestli jsem to pochopil dobře, tak pro všechny články, které mají heslo a jsou v jedné rubrice, je to heslo stejné).
tlapka: Jojo, znám ten pocit.
To byla jenom hyperbola, že by se někomu nemusel líbit obsah, kdybych sem dávala každou, necenzurovanou hlášku.
Zaheslované rubriky jsou dvě a každá má svoje heslo, takže se články můžou takhle "rozpůlit". Mně by připadalo zase zvláštní, kdyby každý článek měl svoje heslo - bylo by to komplikované pro čtenáře, kterým tam přístup povolit chci. A taky, kdo by si to pamatoval?
nekra: No, mně by to přišlo normální. Protože to, že by mi nevadilo, aby člověk A četl článek č.1 neznamená, že chci, aby četl článek č.2, u kterého by mi zas nevadilo, aby ho četl člověk B (který ale nemá číst článek č.1) a když budu chtít mít článek č.3, který si smí přečíst člověk C, ale A ani B se k němu dostat nemají, už je problém!
Prostě by mi připadalo jednodušší u každého článku to moci nastavit zvlášť než řešit, kdo má do tajný sekce přístup a co v ní nesmím zveřejnit, když to nemá číst nějaký konkrétní člověk. Umožnilo by to vyvarovat se přečtení článku člověkem, který si ho přečíst nemá, jen kvůli "neuvědomění" (nebo tak něčemu) že je v přísttupové skupině.
No možná to je důvod, proč zatím zaheslovaný články nemám .
Jak, "Kdo by si to pamatoval"? Co by bylo třeba si pamatovat?
Příklad: Napíšu "tajný" článek, vyberu si lidi, který si to smí přečíst, pošlu jim heslo (s žádostí, ať ho neposílaj dál) a je to. Když to budou slušní důvěryhodní lidi, tak se heslo mimo ně nedostane a okruh čtenářů/čtenářek s povolením je vymezen . (Nepočítaje hackery, ale ti heslo stejně nepotřebují.)
tlapka: Nebavilo by mě pamatovat si heslo pro každý článek zvlášť třeba dva roky zpětně. A kdo to heslo má mít a nemá a může a nemůže.
Řeším to tak, že zvažuju, koho si dám do "mých přátel" s automatickým přístupem do rubriky, a pak tam publikuju to, u čeho mi nevadí, že si je všichni tito mohou přečíst. Je fakt, že v mém případě je zaheslovaná rubrika docela okrajovou záležitostí, a je to filtr spíše pro lidi, které znám z reálného života, než pro lidi z mého online okolí. Ani tak tam nepíšu žádné extra tajnosti, protože to nepovažuju za zcela bezpečné - ty naopak sdílím se svými opravdu blízkými z nevirtuální reality.
nekra: Ty si to heslo musíš pamatovat? Copak tam pod svým účtem (v přihlášeném stavu) nemáš přístup jako autorka automaticky? (Očekávám totiž, že jo - jednou jsem se totiž divil, že u moderovaných komentářů se ty moje zobrazí automaticky a nemusím si je sám sobě schvalovat :o.)
Nic proti tomu, že ti to nevadí a nepíšeš tam "extra tajnosti". Jen prostě nepovažuju za automatický, že když někomu jsem ochoten sdělit nějaké tajemství, tak že mu jsem ochoten sdělit všechna (byť v rámci věcí vydávaných na blogu).
tlapka: Vidíš, nebyla jsem se jistá a podívala se do administrace. Heslo se tam zobrazuje. Otázkou je, jestli by to tak bylo, i kdyby tam nebylo třeba vypsat jedno heslo, ale 50 + prostor pro poznámky, komu jsem ho vlastně dala.
Já to zase beru tak, že nemám důvod mezi svými čtenáři z virtuálního světa dělat rozdíly. Všichni jsou v podstatě stejně daleko a blízko zároveň, nenapadá mě, proč by něco mohla vidět třeba Boudicca a Zo ne. Takže mi současný systém vyhovuje, i když tvoje myšlenka má samozřejmě taky něco do sebe - jen asi nejsem správný adresát, který by ocenil ijejí funkčnost.
nekra: Nemyslel jsme to předtím jako zobrazování hesla v administraci, jen že by ti to mělo automaticky dovolit přečíst si svůj vlastní článek!
Tak to je fakt... nevím, jak to nazvat, frajeřina je blbý slovo, ale prostě si myslím, že nedělat mezi lidma (byť čtenářema blogu) rozdíly nezvládne jen tak někdo.
Přiznávám se, že to mám jinak - s někým jsem si třeba psal nebo píšu v e-mailech, takže ti lidi jsou na jednu stranu bližší, ale na druhou bych se třeba před nima víc styděl odhalit nějaké druhy osobnějších věcí.
tlapka: Jo tak, to by mohlo být dobré. Ale zase možná rizikové při sdílení počítače s jinými lidmi (rodiči nebo sourozenci). Myslet při každém kouknutí zase na odhlášení by se mi nechtělo.
Frajeřina by to byla, kdybych tam psala něco opravdu významného, tajného a kompromitujícího. Jsem prostě slušňák. 
lyra: Nejvíc mě pobavila tragikomická situace ze života vysokoškoláků, protože se v tom docela vidím, a určitě nebudu jediná. Ale všechny hlášky mají něco do sebe.