Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

zo: Je to zvláštní, ale ona to skutečně není ironie . Hned vysvětlím: na společném nočníku je tajemné to, že nikdy nevíte, jestli (a co) můžete chytit, když si na něj sednete (měla jsem totiž zrovna jednu "vážnou" konverzaci s mamkou, řešily jsme v ní bakterie , proto na to babička došla ).
Mně ten můj diář po praktické stránce zcela vyhovuje, jenomže... on je sice tyrkysový, ale jednobarevný . A já bych chtěla nějaký fakt strašně moc krásný, když letošní rok "přežívám" s jakýmisi padesáti odstíny hnědi .