Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

nekra: No, mně by to přišlo normální. Protože to, že by mi nevadilo, aby člověk A četl článek č.1 neznamená, že chci, aby četl článek č.2, u kterého by mi zas nevadilo, aby ho četl člověk B (který ale nemá číst článek č.1) a když budu chtít mít článek č.3, který si smí přečíst člověk C, ale A ani B se k němu dostat nemají, už je problém!
Prostě by mi připadalo jednodušší u každého článku to moci nastavit zvlášť než řešit, kdo má do tajný sekce přístup a co v ní nesmím zveřejnit, když to nemá číst nějaký konkrétní člověk. Umožnilo by to vyvarovat se přečtení článku člověkem, který si ho přečíst nemá, jen kvůli "neuvědomění" (nebo tak něčemu) že je v přísttupové skupině.

No možná to je důvod, proč zatím zaheslovaný články nemám .

Jak, "Kdo by si to pamatoval"? Co by bylo třeba si pamatovat?
Příklad: Napíšu "tajný" článek, vyberu si lidi, který si to smí přečíst, pošlu jim heslo (s žádostí, ať ho neposílaj dál) a je to. Když to budou slušní důvěryhodní lidi, tak se heslo mimo ně nedostane a okruh čtenářů/čtenářek s povolením je vymezen . (Nepočítaje hackery, ale ti heslo stejně nepotřebují.)