*Rozmazanost je způsobena třesem ruky neurologického původu xD*

Pamatujete si na známou TV soutěž Kufr? Já až moc živě, neboť jsem dostala deskovou verzi této hry. Párkrát jsem ji hrála s mamkou a babkou, pak pár let ležela ve skříni a nedávno ji tam objevila Terka... Ten okamžik proklínám. xD

Po noci strávené v tělocvičně se vracíme domů...

Předposlední díl článku o našem školním výletě... snad se bude líbit. Tentokrát o posledním společném pod(večeru) a o tom, jak si výletu užívali naši kluci, když jsme je na hřiště nedostali.

Bojovka byla poslední významnou akcí na chatě Studeničné. Ale protože jsme tam prožili jen první třetinu výletu, nebyl všem dnům konec...

Další část o tom, jak jsme ani v noci neměli klid. :-) Tak nezapomínejte zanechat komentář, ať vím, kolik z Vás už si to přečetlo a kdy mám zveřejnit další díl. :-)

Bojovka

"Je půlnoc, jsme uprostřed lesa... bojíš se?"

"Jo, že spadnu a rozbiju si hubu."

Dobro došli na Studeničné... Takže vzhůru do bezvědomí a nejlépe při sportu!

Návrat do dětských let

Vzhůru na Studeničné!

Snad v každém ústavu je možno dostat vycházku, pokud to situace povolí. No a tak ani ten náš není žádnou výjimkou - třídy postupně na den či víc mizely a zase se vracely. V pátek to však bylo naše oddělení, které dostalo propustku a zapsalo se tak pod nadpis Nepřítomné třídy na seznamu suplování. No a jak se dalo čekat, akce to byla zajímavá. Ve škole jsme sice nebyli jen v pátek, ale výlet trval až do neděle... Takže času na hovadiny všech druhů jsme měli spoustu. xD

Že nevíte, o co jde? Svým způsobem buďte rádi... Čtete jen na vlastní nebezpečí. Pozor, článek obsahuje i fotky!

Jednoduše řečeno, jde o náš další projekt inspirovaný vytlemenými žirafami xD

Vidíte to? Tak to je, pěkně prosím, kohoutek, který "zdobí" naši zahradu. Je to jeden z kýčů, na něž má můj děda úchylku. Nejradši by naši zahradu zaplavil trpaslíkama, sádrovými jelínky a podobnými zrůdičkami. Myslím, že ani jemu samotnému se tyto "zahradní dekorace" nelíbí, ale schválně je před námi opěvuje a plánuje koupi sádrového kominíčka, když vidí, jak se nám přitom vaří krev v žilách.

Kohoutek je jen slabý odvar toho, co zdobí náš plůtek, který brání výhledu z ulice až k našemu bazénu. Po dřevěném plůtku se plazí nějaká popínavá rostlinka, nahoře kvetou truhlíky plné petunií, na krajní laťce je napíchnutý odrátovaný hrnec... a mezitím vším trůní tento kohoutek. Jeho kolegyně, mimořádně tlustá slípka v nepřirozených barvách (zelenožlutá kombinace) straší kolemjdoucí, kteří ji uvidí mezi šeříky.

Pod plotem jsou další květináče a hlavně - trpaslíci. Na každé straně plotu jeden.

Ten novější vypadá poměrně neškodně. Je jen vytlemený, jako by požil část té muchomůrky, kterou drží v náruči. Ovšem ten druhý... Ten už si užil svoje. Když jsme ho totiž jednu zimu zapomněli schovat do sklepa, slezly z něj všechny barvy. Babka se však rozhodla, že jej zachrání a tak jsem já s Katkou dostala za úkol trpaslíka přemalovat...