Bojovka byla poslední významnou akcí na chatě Studeničné. Ale protože jsme tam prožili jen první třetinu výletu, nebyl všem dnům konec...
Hujery asistovaný přesun na Hrčavu
"Holky, vstávejte, budíček... Za půl hodiny je snídaně a v devět odcházíme na Hrčavu...." dcera třídní nás nechala v stavu mezi bezvědomím a bděním a šla probudit ostatní. Což po té noční bojovce nebylo zrovna jednoduché a jediné, co nás motivovalo k vědomí, byla vidina snídaně. A nejen nás, nýbrž i mravence. holky je krmily drobečky buchty a tak se k nám nakvartýrovalo celé mraveniště. xD
První den výletu jsme měli za sebou a tím se naplnil náš čas vyhrazený pro chatu Studeničné. Dneska jsme tedy svedli urputný boj s batohy, jejich kapacitou a objemem věcí, které jsme do zavazadel potřebovali nacpat, a vyrazili pěšky směr Hrčava.
Sedmikilometrovou vzdálenost mezi ubytovnou číslo jedna a ubytovnou číslo dvě jsme zvládli celkem v pohodě, když vynecháme fakt, že jsme šli mezi hromadami posekané trávy a lány polí a rozkvetlých luk, z čehož alergici zrovna nadšení nebyli. Když už nám chyběl poslední půlkilometr, na obzoru se objevil chlap, který vypadal úplně stejně jako můj děda. A vida- on to opravdu byl můj děda.
Abych to vysvětlila: moje mamka se dobrovolně nabídla, že naší třídě naloží spacáky a do Hrčavy nám je doveze autem, ať je netaháme s sebou. Jenže se nějak nezmínila, že děda pojede s ní.
"Kdo všechno tady je?" zeptala jsem se s neblahou předtuchou.
"Všici včetně psů." Zněla odpověď. Panebože! Naše rodina ála Hujeři zkombinovaná s naší třídou! Týden po tom, co naše češtinářka předčítala naší třídě Teleshmeiding! Ne že bych se za svou rodinu styděla, právě naopak, ale tohle je vyloženě sebevražda!
Děda pokračoval v cestě za svým známým, kterého chtěl při této příležitosti navštívit a my dál k cíli. A tam, před školou, ve které jsme měli přespat, už čekala mamka, babka a Ajucha. Hufču naštěstí naši nechali doma. Ajucha mě začala nadšeně vítat a holky se seběhly, aby si ji mohly pohladit. Mezitím vším babka po Áji vyhlásila pátrání a začala kvílet, že utekla, ztratila se a už ji nenajdeme. Ajucha se však mezitím šťastně vyvalovala v mé náruči a nechala se drbat ze všech stran všemi lidmi. Mamka s třídní se mezitím snažila dát dohromady spacáky a karimatky s jejich majiteli. Kluci jen stáli bokem a remcali na tu nesnesitelnou štreku (selhali na celé čáře, co se jejich aktivity týče).
Když byly spacáky vyložené a roztříděné, mamka nahnala rodinku do auta a odfičeli. My jsme mezitím šli do školy. To bylo zajímavé. Představte si, že kolem ní nebyl žádný plot, ale byla tam drátěná branka. xD A my idioti jsme se všichni cpali do té branky, místo abychom ji obešli. xD
Noc jsme měli strávit všichni v jedné tělocvičně. Aspoň tak to bylo domluvené. Tělocvična však byla obyčejná malinká třída, na zemi bylo lino... No to se jim tu musí fajně běhat. Ze stropu visely zašmodrchané provazy (při pozdějším ohledání jsme zjistili, že je to houpačka), na zemi byly dvě žíněnky a na stěnách přišroubované dva koše na basket. Tělocvična jak vyšitá. xD Oproti naší hale s horolezeckou stěnou. xD
Roztáhli jsme si karimatky no a moc místa už v místnosti nezbylo. Kluci obsadili oblast u zásuvky, zapojili tam bedýnky a pustili ty nejhitovější hity ze všech. Lunetici, Spice Girls a Kanikuly. Fajn, říkaly jsme si s holkama, to je jen nějaká jejich recese. Ovšem oni leželi na karimatkách, tvářili se spokojeně a prozpěvovali si ty hitovky slovo od slova. Tehdy nám došlo, že to není recese ale jejich běžný playlist. xD Kdo by to do nich řekl, že poslouchají zrovna tohle? xD
Nic proti této hudbě, neříkám, že je špatná. Jen říkám, že je nečekaná... hlavěn teda u našich kluků. Ale když jsme už pak jeli domů, tak jsme si ty hity zpívali všichni. xD
No a tak zatímco kluci se váleli na karimatkách s Joeym, o kterém ještě bude řeč, holky vyrazily na kofolu do blízké hospůdky. A já (sportovec tělem i duší, vždyť mě znáte xD) jsem se nechala vytáhnout místními děvčaty na fotbal. xD
Bylo jich asi sedm a vesměs byly sympatické. Jedna z nich poslala bráchu na kole pro kopačák a šly jsme na hřiště naproti hospůdce. Tam jsem se nakvartýrovala do branky a holky hrály "Královnu střelců". Musím se pochlubit, že jsem většinu míčů vychytala. Možná proto to holky brzy přestalo bavit, no ale co. Stejně už jsem musela odejít. Pátou odpolední totiž začínal další bod našeho programu...
No a tady je titulní song celé akce: Bob Marley – Bad boys. (Vida, to mi tak připomnělo, že jsem si ji chtěla stáhnout. xD)