Ústavní vycházka (7. díl)

Po noci strávené v tělocvičně se vracíme domů...

Návrat ztracené (unavené, špinavé, ale vysmáté) dcery

I když jsem byla za celý den unavená, moc jsem toho nenaspala. Někdo z kluků příšerně chrápal, pořád někdo chodil na záchod... a když už jsem konečně byla v limbu, chrápající jedinec vydal nečekaně vypracovaný zvuk, jenž všechny nahlas rozesmál.

Podle mobilu už byla jedna v noci. Nebo ráno? A já jsem pořád nespala. Někdo se vrtěl v neskutečně šustivém spacáku. Pak začal někdo na druhém konci tělocvičny (což nebylo zas tak daleko xD) kašlat jako při posledním stadiu tubery. Dvě ráno...

Vzbudila jsem se (spíš probrala z bezvědomí) kolem šesté ráno. Vysoukala jsem se ze spacáku a šla do tzv. koupelny. No prostě k umyvadlu. xD Někdo na něm zapomněl zrcátko. Nechtěla jsem se do něj podívat (cítím se bez zrcadel celkem dobře, co si budem nalhávat, xD), ale ani jej rozbít (to by mi majitel možná měl za zlé, já osobně bych to udělala ráda). Nakonec mi při jeho odstraňování nic jiného nezbylo. Při pohledu na odraz v zrcátku jsem si položila otázku: "Kdy začíná olympiáda?". Takové kruhy pod očima se jen tak nevidí. No jo, to, co jsem za tento víkend naspala, normálně naspím za jednu noc. To se holt musí někde projevit...

Postupně se budili i ostatní a kolem deváté byl vyhlášen oficiální budíček. Holky mě celkem šokly, protože vytasily nejen fén - ale i žehličku na vlasy a hurá do koupelny! Který šílenec s sebou bere na hory takové věci? xD

Po chvilce vzpamatovávání se z uplynulé noci jsme se přesunuli na snídani do hospůdky, dostali jsme obložené talíře a začalo něco mezi burzou a dražbou: "Nabízím rajče! K odběru ihned!", "Mazací sýr za cenu plátkového!" nebo "Kdo nabídne šunku za uherák?".

Nasnídaní jsme se vrátili do tělocvičny pro pár nezbytností a pak vyrazili na pěší výlet.

Řeknu vám... byly to PRÝ jen dva kilometry, ale zmohly mě třikrát tolik jako těch sedm na Hrčavu, protože se šlo nejdřív šíleně z kopce, pak do kopce - no a cestou zpátky naopak. A to ještě nemluvím o chudácích alergicích, kteří museli vidět světlo na konci tunelu, než jsme došli k cíli.

Třídní: "Hory jsou pro alergiky a astmatiky zdravé. Tady se jim krásně vyčistí plíce."

Katka: "Pčíííííííííííííííííííííííííííííííííííííík!"

Já: "Je to pravda...."

Vzhledem k tomu, že cílem naší vycházky bylo Trojmezí, se dá naše akce označit za mezinárodní, neboť jsme šli chvílemi po české straně hranic, chvílemi po slovenské a pak jsme si odskočili na kus cesty do Polska. Dá se říct, že jsme navštívili devítinu EU, což je na školní výlet úspěch. Nicméně operátor mohl zešílet. xD

Když kluci viděli ty tři kamenné sloupy s nápisy v jednotlivých jazycích a došlo jim, že se sem vlekli kvůli tomuhle, vyjádřili se opravdu nadšeně, zvláště, když jsme se měli u českého sloupu hromadně vyfotit a třídní po nich vyžadovala šťastný výraz ve ztrhaném obličeji. xD Povšimněte si prosím, větší dávky ironie než je obvyklé. xD

No a po tomto výletu následovala rozlučková kofola v hospůdce, srdcervydně jsme se rozloučili i s Joeym, opět svedli boj s objemem zavazadel a vyrazili na zpáteční cestu. Od školy k zastávce u hospody pěšky, z Hrčavy do Mostů u Jablunkova busem a tak akorát jsme stihli vlak, tentokrát poloprázdný.

V vlaku jsme všichni tak trošku dřímali. Holky poslouchaly hudbu a já jsem po nějaké době vstala - a abych se vzpamatovala, vykoukla jsem z okna. Vítr ve tvářích byl příjemný a hezky mě probral. A když jsem otevřela oči, na obzoru jsem spatřila dva charakteristické komíny.

"Márovice na obzoru!" zahulákala jsem na holky, aby mě slyšely i přes svoje mp3. "Už budeme doma!" No a do chvilky jsme opravdu vystupovali pod šesti komíny. Dvěma vysokými a úzkými a čtyřmi nízkými a širokými.

Mamka čekala na parkovišti před nádražím. Hodily jsme Katku domů a cestou líčily mamce celkovou atmosféru výletu. Když jsem se pak domů po třech dnech dostala i já, servala jsem ze sebe šaty a v plavkách, které jsem měla na sobě (jiné čisté prádlo mi nezbylo xD) jsem skočila do vody. Už to bylo třeba, chtěla jsem na výletě nachytat trochu bronzu, ale zhnědla jsem spíš jinak. xD A když jsem se vzpamatovala ze slabšího infarktu, došlo mi, že to byla sice bezvadná akce, ale už toho bylo dost. Aspoň pro tento týden... (Jak zajímavé zjištění v neděli večer. Od pondělí začneme nanovo! xD).

THE END

(původně dvoudílného vyprávění xD)