Ústavní vycházka (2. díl)

Dobro došli na Studeničné... Takže vzhůru do bezvědomí a nejlépe při sportu!

Návrat do dětských let

Konečně jsme mohli na pokoje. Dostali jsme osmilůžák, který původně chtěli kluci. Těch bylo šest a byli rozděleni po třech, zatímco nás se na pokoji pro osm válelo pět. Nakonec jsme si to prohodili a byli jsme spokojení všichni. Kluci, že jsou spolu a my s holkama, že máme soukromí. My tři jsme si vzaly pokoj s oknem před chatu a Janka s Katkou, které původně byly s námi, zase ten vedle záchodů. A jak nám bylo všem fajn!

Do tří jsme měli osobní volno *prostě jsme se flákali, co si budeme nalhávat xD*. Možná by všechno bylo v pohodě, kdyby se Terka náhle nerozzářila na posteli – "Holky, víte, co mám? Gumu!"

"Na co?"

"Na skákání..."

Opravdu už potřebuji prázdniny. Protože guma na skákání mě jako první nenapadla. Holky na základce sice skákaly každou přestávku *a taky celou*, ale já se nikdy nepřidala. Terka však byla neodbytná a vykopala mě z postele *odkdy je tak aktivní?*. Katka šla radši dobrovolně. Problém byl v tom, že náš pokoj nebyl zrovna prostorný.

Podél jedné zdi byly postele a mezi nimi a protější zdí byl asi metr místa, když odečteme prostor, který si zabraly bágly. Musely jsme se tedy posouvat tam a zpátky podle toho, kterým směrem se zrovna skákalo. xD *Myšlenku, že půjdeme ven, jsem okamžitě zavrhla. Nemusí každý vidět, jak mám v patnácti gumhopovou **tzv. slovo xD** premiéru...*.

Terce i Katce to šlo. Aspoň do té chvíle, než se Katka rozhodla skákat sedmičky nějakým zvláštním stylem. Jak jsem byla poučena, sedmičky jsou ve výšce prsou. Zvedly jsme teda laťku/gumu a Katka se jala dát svůj rekord. Po půlhodinovém skákání a hodinovém pochodu však nebyla fit a tak při tom vydávala zajímavé zvuky, které by se hodily k úplně jiné činnosti.

"Ah!" zařvala, když přehodila první nohu přes gumu." "Ah, aaaaaaaahhh!". Dál se nedostala, neboť jsem se zhroutila smíchy se slovy: "Katko, neřvi tak, tady je všechno dobře slyšet!". O tom jsme se přesvědčily hned vzápětí, neboť holky ve vedlejším pokoji se rozřehtaly naplno. Jak dlouho asi ty tlumené rány, vzdechy a heknutí, klení *když někdo skočil do batohu* a ostatní zvuky poslouchaly?

Gumu Terka zase schovala a pod pohrůžkou násilí nenašla odvahu ji vytáhnout. Sebraly jsme se tedy a šly ven. Předtím jsme ještě vyslechly skrz dveře *ono se to nedalo přeslechnout, ne, že bychom odposlouchávaly, to fakt nehrozilo xD* písničku Atentát v podání našich kluků. Když jsme slyšely "Úúúúúúúúúúúú-ú-úúúúúúúúúú!", vyrazily jsme plnou parou na vzduch. Tam to ale nebylo o nic lepší... Když jsme my holky opustily hřiště a přenechaly ho klukům na nohejbal, přiřítily se odpočaté dětičky, které jsme viděli už pod kopcem...