Ústavní vycházka (6. díl)

Předposlední díl článku o našem školním výletě... snad se bude líbit. Tentokrát o posledním společném pod(večeru) a o tom, jak si výletu užívali naši kluci, když jsme je na hřiště nedostali.

Červená se line záře

Jak jsem už psala, v pět jsem se odtrhla od místních kopalistek a vrátila se k naší třídní sebrance na základnu. Tam jsem zjistila, že Bořek adoptoval Joeyho – červenou kuželku z plastu, kterou vyštrachal někde mezi "tělocvičnou" a "koupelnou", kde byl sklad všeho možného. Kluci tam taky objevili duté kladívko z téhož materiálu, kterým zkoušeli sešrotovat plechovku od coly. Jenže ta se odmrštila a sejmula ostatní přihlížející, takže se tím kladívkem pomlátili navzájem. Můžu potvrdit, že je to bezpečná hračka, neb JEJÍ vinou k úrazu nikdo nepřišel. xD

Ovšem z Joeyho se stal plnoprávný člen party. Kluci s ním hráli fotbal a Bořek s ním spal ve spacáku. Když zkoušeli hrát s tím plastovým kladivem v roli pálky softball (Už jste zkoušeli nacpat do volného prostoru 3x4 metry čtyři mety?), odmítl Bořek hrát, pokud nebude s Joeym ve družstvu. A taky pro něj ukradl Vojtovy cucavé bonbony. Jak romantické. xD Joey je holt šťastná kuželka.

Nicméně k naplánovanému táboráku Bořek Joeyho nevzal v obavě, aby se žárem ohně neroztavil. Chvíli sice byl problém se zajištěním hlídání, ale kluci Bořka přesvědčili, že Joey už je velký kluk a zvládne být chvíli o samotě. Ostatně, potřebuje přece jen trochu soukromí. xD

V hospůdce jsme měli objednané párky a špekáčky, které jsme si měli v šest vyzvednout. Mezitím nás však třídní nahnala do lesa na dřevo. A tehdy mi zase došlo, že kluky a jejich myšlení nikdy nepochopím...

Zatímco holky poslušně začaly sbírat chrastí a větvičky, kluci dovlekli společnými silami dvě dvoumetrové klády a snažili se je o sebe roztřískat. xD Jak tam mlátili těmi půlkami stromů, přišel k nim nějaký chlápek a vyhodil je blíž k cestě, že prý tam je nějaká kaplička s pramenem či co.

Na to, že byl farář, používal prý podle kluků zvláštní slova. xD

Když tedy holky nanosily kvanta dříví, došli domlácení kluci a zapálili jsme oheň. Přitom jsme řešili základní problémy lidské existence. Jako například, jak říct slovo "trendy" nějakým českým synonymem. Magdina teorie: "Trendy, to bude něco jako cool, ne?" nám však nepomohla. A ani naše třídní-angličtinářka nám moc nepomohla. Záhada tedy zůstala nevyjasněna xD Stejně jako Terka nevyřešila svůj problém: "Já děsně často říkám slovo děsné. To je děsné!"

Jako tradičně se holky chytly "kuchyně", kluci zapadli do hospody pro basu kofol (ano, kofol, ne piv xD) a na konci akce se chopili práce hasičů. Na zpěv u táboráku nedošlo, místo toho jsem šla zase do brány a holky – tentokrát ze třídy – zase pálily do brány. Ale mnohem častěji do lesa...

Zbytek buď posedával u ohně nebo si pinkal s volejbalovým míčem. Prostě takové leháro, každý si dělal, co chtěl. Samozřejmě v mezích možností a slušnosti. xD

Večer jsme se vrátili do tělocvičny. Kluci se opět projevili jako neskutečně leniví, neboť po té "neskutečné námaze" zalezli do spacáků a zas jenom poslouchali ty svoje hitovky (viz zde). Když jsme večer s holkama chtěly zahájit diskotéku, se kterou předtím všichni souhlasili, dostali jsme jen vynadáno, že Joey už chce spát no a ostatní tím pádem taky. Protože bez Joeyho nebude žádná sranda...

No a tak si každý dělal co chtěl, když jsme my holky daly pokoj s diskotékou, kluci zázračně ožili a začali zkoumat houpačku u stropu nebo si házeli střídavě vším dostupným na koš. Holky hrály karty, tlachaly anebo se vyvalovaly na trávě před školou. Kolem jedenácté už nás třídní s dcerou zahnala dovnitř a vyhlásila večerku. Ale trvalo nám hodinu, než se všichni na střídačku převlékli na záchodě, rozmotali spacáky a vymezili si životní prostor.

Spali jsme nahuštění v tělocvičně jeden na druhém. Kluci se obviňovali z toho, komu smrdí nohy a holky na druhém konci se občas nahlas rozesmály. Katka zuřivě klepala do mobilu a mávala s ním, aby chytila signál. Terka se hádala s Kamilou, jestli je opravdu nutné cpát Kamilin bágl Terce za hlavu, aby na ni spadl.

Zavřela jsem oči a vsugerovávala si, že usínám. To bude noc...