Další díl o našem výletě. Trochu mě děsí, že je třetí a časově jsme stále v prvním dni. xD
Reality show
Přenechaly jsme tedy klukům hřiště, ať si můžou zahrát nohejbal. Kluci si tedy začali čutat, my jsme si posedaly na lavičky a houpačky v plavkách, ať nachytáme trošku bronzu *snad to kluky moc nerozptylovalo xD*, ty odvážnější šly do bazénu... A tlachaly jsme. Náhle se však na hřiště nakvartýrovaly i holky z druhé cé, jak jsme pochopily. Ta nejodvážnější se zeptala naší třídní, jestli si můžou půjčit náš volejbalový balon. Mohly, i když jsme toho pak pěkně litovali všichni včetně kluků...
Dětičky se rozprostřely po hřišti, jen co je jedna holka, na první pohled generál, rozdělila do družstev. Ona byla na první pohled jednička. Ječela na ně, přikazovala jim, nadávala a pak se zhroutila, že ji nikdo neposlouchá. xD Jo - a pořád říkala: "Nebudem se hádat."
Holky se rozestavily po kraji hřiště a kluci se trochu stáhli na kraj.
"A jak se to teda hraje?" zeptala se malinká blondýnka.
"Seš blbá?" vyjela Generálka. "Ty neznáš volejbal? Začínají vždycky brankáři!". Po téhle hlášce celá naše holčičí kolonie lehla k zemi rychleji než po mém proslaveném bagru do stropu tělocvičny. Vojtovi to trošku rozhodilo mušku a nechtěně poslal balon do jedné druhačky. "Dvacet bodů!" zařval Adam a pak dostali vynadáno od třídní, protože už se nenamáhali držet u kraje hřiště *na kterém byli první* a jestli sejmuli někoho navíc, to jim bylo jedno.
Ovšem Generálka se napěnila taky... Už jste někdy viděli malinkou holčičku řvát na pět patnáctiletých puberťáků? xD
"Jděte pryyyyč! Na kraj! My jsme si ten balon půůůjčilyyy,tak si chceme zaahráááát!"
Klukům evidentně zatrnulo, neboť na hřišti byli první a jen díky náhlému záchvatu laskavosti se to do nich nesnažili kopat víc, než bylo nutné. Vyfackovat ty záprtky nemohli, to by je přerazili vejpůl. Říct jim něco od plic, na to byla třídní moc blízko. Ustoupit jim, k tomu byli soupeři moc malí a přece jen přišli na hřiště později.
Naštěstí už však dětičky zavolala odpočatá pančelka, která do té doby seděla na lavičce u bufetu. Dětičky čaply batůžky a odcupitaly zpátky na vlak. Kluci jen zavrtěli hlavou a zamířili na pokoj.
Nebyli tam však dlouho. Do pěti minut vyběhli ven – tentokrát v plavkách se zatnutými "svaly", zatáhli břicha a jakože jdou do bazénu. Moc jim to nešlo. Obcházeli ho ze všech stran a zkoumali, jestli je voda všude stejně ledová. Nakonec si sedli na lavičku a předstírali, že se šli jen opalovat. To už jsme my holky včetně třídní umíraly a sháněly se po popcornu, protože to vypadalo na dlouho. Jeden "odvážlivec" totiž se strašlivým řevem sestoupil na třetí příčku schůdků a pak zase vyletěl ven.
Kamča se zvedla a šla za nimi. Hezky si před ně stoupla a hop šipku do vody! Kluci zaječeli, jak na ně dopadlo pár kapiček a v tu chvíli přišla zrada z vlastních řad – z ubytovny došel Jirka. On všude chodí tak trochu pozdě. (Jednou jsme ho s Katkou potkaly v šatně. Bylo teprve 7:15, tak jsme se ptaly, co že je tu o skoro hodinu dřív. Vrhl na nás zoufalý pohled a odpověď: "My jsme měli na sedm..." xD). Došel tedy k bazénu a skočil do něj salto, což publikum odměnilo jásotem. No nevím, jestli mu to ve stadiu klinické smrti pomohlo. xD Každopádně ostatním už pak nezbylo nic jiného, než tam naskákat aspoň dodatečně. To byl řev. xD
Když už tedy reality show skončily, šli jsme si zase po svých. Sbírat síly na večerní bojovku...