Vzhůru na Studeničné!
Snad v každém ústavu je možno dostat vycházku, pokud to situace povolí. No a tak ani ten náš není žádnou výjimkou - třídy postupně na den či víc mizely a zase se vracely. V pátek to však bylo naše oddělení, které dostalo propustku a zapsalo se tak pod nadpis Nepřítomné třídy na seznamu suplování. No a jak se dalo čekat, akce to byla zajímavá. Ve škole jsme sice nebyli jen v pátek, ale výlet trval až do neděle... Takže času na hovadiny všech druhů jsme měli spoustu. xD
V pátek mezi osmou a sedmou jsme měli sraz buď u školy, odkud se jelo busem do Márovic na nádraží, nebo už u vlaku. Všichni jsme se ale nakonec sešli u školy. *Holt jsme zajedno xD* Celou cestu se řešilo, kdo má největší a nejmenší batoh, kdo si co vzal a kdo si co chtěl vzít *zjištovat, co všechno jste zapomněli je jeden z největších adrenalinových zážitků cestování, já to říkám furt* . někteří táhli krosny, jiným stačil batoh *většinou holkám, jen taková poznámka na okraj
Čekali jsme tedy v Márovicích na vlak. Vzhledem k tomu, že nádraží je přímo pod elektrárnou, stylově jsme debatily o tom, jestli se fotka komínů, navzájem se halících do odsiřeného *jak víme po loňské exkurzi* dýmu, dá považovat z auměleckoé foto. Ani nevím, jak to nakonec dopadlo, protože přijel vlak a my se museli všichni usadit do jednoho vagónu, který po našem příchodu ostatní cestující rozumně opustili. xD
Nakonec jsme však nebyli sami, právě naopak. Cestou do Mostů u Jablunkova totiž nastupovalo asi deset dalších výletů! xD Nejlepší byla třída, která se nacpala k nám do vagónu, chtěla projít dál, ale zjistila, že je další vagon plný. Jeden kluk se tedy otočil a začal ječet: "Otočte to! Otočte to! Jsme v pasti!". ´Mezi řečí jsme pochopili, že to byl taky gympl. *Náhoda? xD* Nakonec se všichni nacpali na chodbičku mezi vagony, což způsobilo, že se nikdo nedostal na WC a průvodčí k nám. Nakonec se nějak rozsadili po celém vlaku. Ke mně, Terce a Katce přisedla cizí holčina. Na to, že byla z gymplu, toho teda moc nevydržela. Sesypala se už při naší třetí větě *No a co, že jsme zrovna řešily, jestli Katka dokáže hrát na flétnu uchem, když v něm má díru a umí jím i pouštět bublinky...*. V Mostech se pak už jenom cukala, asi měla dost. Možná jsem nemusela v půlce cesty vyskočit se s vým vítězoslavným výrazem a prohlásit: "Jéééé! Já pořád čekám, kdy se ta silnice spojí s naší, a my vlastně jedeme po kolejích!". A to jsem prosím byla první u přijímaček. No ono by to vlastně odpovídalo. xD
V Mostech u Jablunkova jsme vystoupili, propletli se davem pěti jiných tříd, které vystupovaly tamtéž a zamířili na chatu Studeničné, kde jsme měli zajištěné ubytování. To však ostatní třídy nevěděly, neboť mířily taky tam. *Ty deváťáky bychom snesli, ale ty tři druhé třídy mě děsily*. Na chatu to byly 4 km, ale zdálo se to delší. To asi tím vedrem a zátěží. Není divu, že nám nebylo moc do řeči. Katka *To se jí to jde, když jí došlo, že si u batohu může povolit popruhy xD* začala řešit, proč přes cestu ve výšce dvou metrů vedou lavičky. Vychrlila spoustu teorií a pak chtěla slyšet můj názor. Vyšetřila jsem si trošku dechu na odpověď *ty popruhy mě fakt škrtily* a na její otázku "Co myslíš, na co tady jsou ty lavičky?" jsem odpověděla upřímně a s mžitkama před očima "Na hovno!". Omlouvám se za upřímnost, ale opravdu jsem si myslela, že umřu. xD To už se na slovník tak nějak nehledí. xD
Konečně jsme se vyškrábali k chatě. Měli jsme ještě čas, než nám přichystají pokoje, tak jsme shodili bágly a v bufetu vykoupili snad všecky Birrely. xD Chudák naše třídní, zrovna nadšeně se netvářila. Rozsadili jsme se do trávy, pivo v ruce, hlavu ve stínu - a čekali na své chvíle, které už pomalu nastávaly...