• nekupovat kávu zkoušejícím
• nehledat chyby v napsaných testech
• nechodit do práce mimo pracovní dobu

Vzhledem k tomu, jakou škodolibou radost a jaké pobavení jsem zaznamenala pod článkem o zkoušce z novověku, opravdu vás nemůžu ochudit o dnešek, dokud na mě ještě nezaschl pot - takže nečekejte třeskutý humor, ale surovou realitu. Tak pozor, denní dávka prvku demento grande právě začíná! Možná to bude trošku delší, ale vaše škodolibost bude jistě naplněna. :D

 Přestože mám pocit, že poslední dobou žiju jen školou a prací (ze které už měpřestává bolet břicho, jen co na ni pomyslím :D), není to pravda. V prvé řadě mám pořád postcrossing, jen jsem teď byla bez skeneru, takže až budu mít chvíli, očekávejte příval nových pohledů. Ale je tu i spousta jiných věcí.

Tento týden se mnou jely autobusem tři slečny. Vzhledem k jejich hlučnosti a tomu, že jsem se potřebovala naučit seznam slovníků, jejich autorů, vydání á-té-dé na zápočet z lexikologie, bylo jasné, že neomylně zamíří ke mně. :D A taky že jo. Typické puberťačky - řešily, na jakém filmu byly včera v kině a na jaký půjdou pozítří, shodly se, že Petík je sexy i v plášti na laborky, jedna si zanadávala na rodiče, že jí nechtějí koupit nový mobil, když ten současný má už skoro dva roky, že v Karolině budou slevy... Klasika, kterou se mi už po roce a půl dojíždění daří eliminovat ve své mysli na tolik, aby mě z ní nebolela hlava.

Půlka semestru v háji. A já neumím vůbec nic. :D Přitom mám pocit, že nedělám nic jiného než věci do školy, jenže ono - utřídit zápisy, přepsat to, zapsat tamto, vypracovat referát, sehnat materiály na seminárku, přečíst materiály na seminárku, zpracovat seminárku, jít se seminárkou na konzultaci, shánět jiné materiály na seminárku, přepracovávat seminárku... a pak se divte, že furt něco děláte a neumíte nic na zápočet, což je ten klíčový bod, ke kterému vás ovšem bez seminárky nepustí. :D

Byla jsem na sebe pyšná, když se mi povedlo koupit si správně navolenou tříměsíční jízdenku a vyhledat si správné autobusové spojení. Ve čtvrtek jsem zjistila, že to je jen první známka úspěchu. Ty autobusy je třeba taky ještě stíhat...

Jen pár dní po narozeninách jsem se skupinkou spolužaček asi po roce zavítala do ostravské ZOO. Senzační akce a tady je taková menší pohlednice:

Pro pomalý rozjezd žádná divočina. :-D Celá ZOO prošla rekonstrukcí a nová expozice NA STATKU je super. Městské děti uvidí krávy, prase (nevěřila bych, jak může být zabahněné selátko roztomilé

Do pondělí jsem své dnešní dvacetiny brala jako další běžné narozeniny. Ale když už jsem si sbalila věci a odjela s přítelem na první samostatnou dovolenou, dolehlo na mě, že už asi fakt budu skoro dospělá. I když se tak necítím. No což, není vhodná chvíle se rozplývat. Vyjíždíme. Jo a řídit budu poprvé já, abyste se nenudili! :-D

Vždycky před narozeninami a vánočními svátky si uvědomím, jak jsem skromná, a spolehlivě tím vytočím celou rodinu. No není to paradox? Nebo spíš nevděk? :-D

"Přišla jsem o všechny šminky! Ztratila jsem řasenku!"

I přes tuto tragickou zprávu o ztrátě veškeré mé kosmetiky, což je pro mě velmi zdrcující (áno, řasenku používám takřka každý týden!), byl na mě můj drahý přidrzlý:

"Tak už se nezlob. Namasíruju Tě! Chodidla, lýtka, stehna... bedra, záda, ramena... chceš?"

"Jooo.. to všecko? To se ale namakáš?!"

"Ale ne... to jsem ti dal na výběr..."

A stejně ho mám ráda! Však já mu to vracím, nebojte... nebo on mně? :-D

Ovšem největší hlod byl, když babka utopila mobil v kávě, a když si jako náhradní vzala asi deset let starou Nokiu, takovou tu klasickou "cihlu", napsal jí operátor SMS, jestli do ní nechce zavést internet... 

Nepotřebuju nikoho, kdo by mě zničil. Umím to dost dobře sama s malou pomocí pana Murphyho a jeho zákonů, díky nimž všech osm akcí, kterých se zúčastním, připadne do rozmezí tří dnů. :-D